Člověk člověku vlkem - I.

Kdyby jenom lidé věděli, jaký je to zisk, když člověk nalezne svou vlastní vinu, jaká je to hodnota a jaké zvýšení duševní úrovně .(C.G.Jung 1875-1961)

Když skončila druhá světová válka, C.G.Jung, jedna z nejvýraznějších postav psychologie a filozofie dvacátého století, dostal úkol vysvětlit, proč německý národ, vyvolený k velkým činům, rodiště Goetheho a Nietzcheho skončil u vyhlazování, genocidy a koncentračních táborů. Ve svém díle dokázal vysvětlit podmínky vzniku fašismu, proč právě v Německu toto šílenství začalo a proč právě Němec měl po válce problém uvědomit si důsledky války a svoji kolektivní vinu. Ti, co dnes kritizují současného papeže, že při návštěvě Izraele nedostatečně uznal odpovědnost německého národa, ať se blíže seznámí s tímto dílem a možná najdou odpověď proč. Zde jsou některé myšlenky popisující příčiny vzniku a zároveň varování do budoucnosti, směr cesty, kterým se má člověk ubírat, aby jeho analýza s názvem „ po katastrofě“ nebyla nakonec analýzou mezi katastrofami ! (Zdroj: C.G.Jung: Duše moderního člověka,+ foto psychologa). 

Jestliže Němec uzná svou morální méněcennost jako kolektivní vinu před světem a nebude se ji pokoušet oslabovat nedostatečnými argumenty nebo ji zastírat nebo popírat, pak má rozumnou vyhlídku, že bude za nějakou dobu považován za slušného člověka a že ho tak alespoň jedinci kolektivní viny zprostí. Když je vina velká, může se k ní přidružit také ještě větší milost.                                                                      

To, že se člen evropské kulturní rodiny mohl dostat až tam, kde jsou koncentrační tábory, vrhá povážlivé světlo na všechny ostatní. Vždyť kdo nakonec jsme, abychom si mohli namlouvat, že u nás by něco  podobného bylo vyloučeno?

Němec zapomněl na své křesťanství, svého ducha prodal za techniku, svou morálku vyměnil za cynismus a své nejvyšší snažení prodal silám ničení. Je to veliký problém v oblasti celého křesťanstva: kam se poděla autorita dobra a práva, která byla až doposud metafyzicky zakotvena? Je to skutečně jen brutální síla, která rozhoduje o všem? Je poslední instancí skutečně jen vůle člověka, který má právě moc?  

Co asi řekneme, když se nás nějaký Ind zeptá: „ Vy nám chcete přinášet křesťanskou kulturu ? Copak to Evropa  provedla v Osvětimi a Buchenwaldu?“ Křesťanská církev nechť si posype hlavu popelem a roztrhne roucho za vinu svých dětí. Stín této viny padl i na ní, stejně jako na Evropu, matku zrůd.

Přesnější Hitlerova diagnóza by patrně byla pseudologia phantastica, totiž forma hysterie, která se vyznačuje zvláštní schopností věřit vlastním lžím. Takoví lidé mají zpravidla po jistou dobu pronikavý úspěch, a proto jsou společensky nebezpeční. Hysterický mrákotný stav, když se v takovém stavu ocitne celý národ, běží s jistotou náměsíčníka po střechách za vůdcovským médiem, až nakonec leží se zlomenou páteří na ulici.

Silné morální dispozice jsou však bohužel relativně vzácné, tak že když se zločiny hromadí, dá se  rozhořčení snadno přehlušit, a zlo se tak stane platnou módou. Každý má v sobě i svého „statistického zločince“ a stejně tak duševně chorého nebo svatého. Nicméně-a v tom bychom měli mít jasno-takovou degeneraci mohou přivodit jen určité podmínky.  Především je k tomu zapotřebí nahromadění městských, industrializovaných mas, to znamená  jednostranně zaměstnaných, ze své půdy vykořeněných, které ztratily jakýkoliv zdravý instinkt, dokonce i instinkt sebezáchovy. Instinkt sebezáchovy se totiž ztratil v míře, v jaké se očekává od státu, což je špatný symptom. Čekám –li něco od státu, znamená to, že to čekám od všech ostatních místo od sebe sama. Každý visí na druhém ve falešném pocitu jistoty, protože člověk nevisí ve vzduchu o nic méně, když tam visí s desetitisícem jiných. Jenže člověk si své nejistoty už nevšímá. Vzrůstající očekávání od státu a spoléhání na stát nejsou dobrým symptomem, znamenají totiž patrně, že národ je na nejlepší cestě k tomu, aby se z něho stalo stádo ovcí, které vždycky čeká na pastýře, že je vyžene na dobrou pastvu. Pastýřská hůl se brzy promění v železné pruty a pastýři se promění ve vlky.

V důsledku industrializace byly široké okruhy obyvatelstva vykořeněny a naměstnány do velkých center. Tato nová forma existence se svou masovou psychologií a sociální závislostí na výkyvech trhu a mezd zplodila individuum, které bylo vratké, nejisté a snadno ovlivnitelné. 

Je beztak zjevnou skutečností, že mravnost společenství jakožto celku je nepřímo úměrná jeho velikosti, neboť čím více individuí se shromáždí, tím více se stírají individuální faktory, a tím i  mravnost, která spočívá zcela na mravním citu a svobodě individua, jež je proto nezbytná. Jakožto součást společenství je proto každý jednotlivec nevědomě v jistém smyslu horším člověkem, než když jedná sám o sobě. Veliké společenství složené ze samých výtečných lidí se mravností a inteligencí podobá velikému, tupému a surovému zvířeti. Čím větší jsou totiž organizace, tím nevyhnutelnější je také jejich nemorálnost a slepá hloupost.

Ale nikdy mě nikdo nepřesvědčí o dětinském názoru, že by nacionální socialismus Němcům vnutili svobodní zednáři, Židé nebo zlí Angličané. Na psychiatrické klinice jsem slyšel až příliš mnoho podobného.

Jen se podívejte na všechnu tu neuvěřitelnou krutost v našem takzvaném civilizovaném světě.To všechno pochází z lidské bytosti a jejího duchovního stavu. Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobří gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Ničivá síla našich zbraní přerostla veškerou míru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otázku: „ Dorostl duchovní a morální stav lidí, kteří o použití těchto zbraní rozhodují, nesmírné obludnosti možných následků?  

Nemůžeme se utěšovat ani myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že tyto projevy k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě v budoucnosti.“

Jsem a vždycky jsem i byl toho názoru, že masová politická hnutí naší doby jsou psychickými  epidemiemi, tj. masovými psychózami. Normální člověk prožívá svou psychickou poruchu sociálně a politicky ve formě masově psychologických jevů, například válek. Naši strašní bohové se dnes jmenují jinak a jejich jména končí na- ismus.

Gigantické katastrofy, které nám hrozí, nejsou žádné živelné události fyzické nebo biologické povahy, nýbrž jsou to psychické události. V děsivé míře nám hrozí války a revoluce, které nejsou ničím jiným než psychickými epidemiemi. Kdykoli může být několik miliónů lidí postiženo bludem a budeme mít další světovou válku nebo pustošivou revoluci.

Pomalu nastává čas, ba co nejvyšší čas, aby si kulturní lidstvo uvědomilo, co je podstatné, a podrobilo důkladné diskusi mimo jiné otázku bytí a nebytí, neboť to, co hrozí nyní, zastiňuje evropskou katastrofu jako pouhou předehru.         

Jako je Goetheův Faust a jeho pakt se zlem stále aktuální, tak i myšlenky C.G.Junga jsou více než současné. Je jenom na nás, jestli se z nedávné historie poučíme, nebo se budeme nechávat ovlivňovat politiky-populisty, manipulovat médii. Pak to, co prožila generace předcházejí, může postihnout i nás.  

Na doplnění jeden novodobý australský koncentrační tábor : http://www.youtube.com/watch?v=P5MfTlZzAU4&feature=related