"To máš preventivně!," bylo mi od jednoho brněnského občana tmavší pleti řečeno poté, co jsem od něj dostala pořádnou facku. Za bílého dne, před očima asi třiceti kolemjdoucích. Přestože to trvale odnesly jen mé dioptrické brýle, menší krvavý šrám pod okem mi tento zážitek připomínal ještě dlouho.
Není to tak dávno, co jsem se vydala koupit si pár sešitů a propisek do brněnské Galerie Vaňkovka. Zatímco cesta tam probíhala jako každá jiná, jakmile jsem z Vaňkovky vyšla a stoupla k silnici a čekala, až panáček na přechodu pro chodce zasvítí zeleně, někdo do mě prudce strčil tak, že jsem udělala dva kroky do vozovky, rovnou mezi jedoucí auta. Otočím se, protože chci vědět, kdo že je příčinou mého lehkého šoku.
Za mnou stojí asi osm lidí, avšak jen jediný na mě kouká, jako by mě chtěl přinejmenším přizabít, a než stačím cokoliv říct, vlepí mi takovou facku, že se otočím o sto osmdesát stupňů, mé dioptrické brýle odletí a rozpadnou se na dva kusy, přičemž jeden už ani nenajdu. Jsem v šoku, naprosto konsternovaná, že nevydám ani hlásku. A i kdybych nebyla, asi stejně nic neřeknu. Je to lehce obtloustlý, asi třicetiletý Rom s typickým zlatým řetězem kolem krku a v černé kožené bundě. Bojím se, aby mi třeba ještě neukradl tašku. Jenže mladému muži to nestačí a před tím, než se nenápadně vzdálí (protože zelený panáček už dávno naskočil a celá situace se odehrává na přechodu pro chodce, za přihlížení jak řidičů aut čekajících, až zase padne zelená, tak procházejících lidí), stačí mi říct jedinou větu: "To máš preventivně!"
Jediný, kdo se mě v tu chvíli, zastal byla stará, asi pětasedmdesátiletá babička, která mi podala jeden kus mých bývalých brýlí a zeptala se, zdali jsem v pořádku. Ostatní se jen zvědavě otáčeli, nemálo se jich dokonce i smálo. Zážitek za všechny peníze... Od té doby u sebe sice nosím pepřový sprej, ale ani tak se moc bezpečně necítím. Z této situace si totiž odnáším dva poznatky. Přestože jste žena, ač o mnoho menší a lehčí než je člověk, který vás napadne, nikdo se vás nezastane. Ať už proto, že se lidé bojí, nebo jsou jen zvědaví a rádi přihlížejí cizímu neštěstí. A za druhé, ač nejsou všichni lidé stejní, na romské obyvatele naší země si budu dávat mnohem větší pozor než doposud. Nejspíš jen nepříliš inteligentní a nesnášenliví lidé dokážou napadnou někoho na ulici bez sebemenšího důvodu, a ke všemu to říct do očí.
A přestože jsem se nikdy s romskou menšinou nijak zvlášť nekamarádila, nemám důvod je slovně ani fyzicky napadat. Každý ať si žije po svém. Navíc znám i Romy, kteří jsou slušní, poctiví a řádně pracují nebo dokonce studují na vysoké škole. Na druhou stranu mě tento zážitek natolik poznamenal, že od teď se jim budu vyhýbat ještě větším obloukem. A že rasově nesnášenliví jsou pouze "bílí"? Teorie se holt od praxe může někdy značně lišit...
