Myslíte, že v titulku chybí slova "přidáno na platech"? Mýlíte se. Správně by tam spíš mělo stát "nabančeno". A nebo by se možná hodilo článek nazvat "Jak kopnout schopné učitele do zadku!" To je totiž to, co se v letošním školním roce stane.
Pravidelně přednáším na několika vysokých školách, takže mám s českým školstvím každodenní osobní zkušenost. Jako matka středoškoláka jsem se „potkala“ i se školstvím základním a středním. Bez ohledu na to, kde vyučující působí, pro všechny sektory stále platí, že finanční odměna za odváděnou práci rozhodně neodpovídá kvalifikačním nárokům a povaze práce samotné. Osobně jsem vždy byla velmi šťastná, že působím v oblasti vysokého školství, neboť tady se setkávám se studenty, kteří již většinou vědí, co chtějí a hlavně, mají zájem studovat a studium úspěšně ukončit. Většina z nich má zájem se něco opravdu naučit. To se pochopitelně nedá se základním školstvím vůbec srovnávat a na středních školách studenti dozrávají do této fáze většinou až s blížící se maturitou. Já jsem se tak na vysoké škole nemusela nikdy potýkat s drzými studenty, s neúctou v jednání nebo snad s krocením „divé zvěře“. Učitelé na základních školách tak mají můj obdiv, protože psychicky vydržet výuku v atmosféře současné společnosti (kdy učitel prakticky nemůže nic a rodiče téměř vždy stojí na straně žáka a staví se proti učiteli), to vůbec není snadné. Vyučující na středních školách se zase potýkají s pubertou v největším rozpuku, což pokud někdo toto období již u svých dětí zažil, opravdu není snadné. Doma však většina z nás má jedno, nebo dvě děti. Učitel jich má ve třídě nejméně dvacet. Pokud si tedy dáme dvě a dvě dohromady, jen zaslepený člověk by mohl učitelům závidět volno o letních prázdninách. Co je výsledkem kombinace „náročná práce x nízký výdělek“ vidí každý rodič. Na školách vymizeli muži, utíkají lidé s dobrou znalostí cizích jazyků (protože jinde je zaplatí mnohem lépe) a zůstávají často vyučující, kteří by jen těžko jinde hledali uplatnění, protože na sobě už roky dávno nepracují a chtějí své působení na škole už jen tzv. „doklepat do důchodu“. Je to alarmující situace, protože učit budoucí generace by měli ti nejlepší. Proto jsem se opravdu zaradovala, když jsem se dozvěděla, že učitelé, jako jediná skupina státních zaměstnanců, dostanou platově přidáno. Heuréka! Skvělé!
Pak jsem ale byla na kávě se svou kamarádkou, která již více než 15 let učí na střední škole. Radostně jí říkám: „To je skvělé, že vám konečně přidají, viď?“ To, co jsem se dozvěděla, mne ale šokovalo a doslova mi ztuhl úsměv na rtech. Ono to s tím přidáním a vyšším výdělkem totiž vůbec není tak jednoduché, jak by mohl nezasvěcený člověk myslet.
Dosud kamarádka vyučovala standardní počet hodin týdně a k tomu měla týdně přibližně 4 hodiny přesčasů. Brala si tedy výuku navíc a dělala to ráda. Za prvé ji to bavilo, za druhé si díky tomu vydělala více peněz (a podotýkám, že zrovna ona patřila vždy k velmi kvalitním učitelům a neustále se dál vzdělává, aby znala nové trendy v oborech, které učí). Teď se vše změnilo. Ředitel školy dostal od Magistrátu hl.m. Prahy doporučení, aby žádné přesčasy u učitelů nedovolil. A pokud přesčasy u někoho dovolí, bude je muset na Magistrátu velmi detailně zdůvodnit. Prakticky to znamená, že by ředitel musel doložit, že na daný předmět nesehnal učitele s patřičnou aprobací a proto zadal předmět učit tomu, kdo sice tuto aprobaci má, ale již je vytížen na maximum a tím mu tedy vznikly přesčasy. Je to chytré opatření, protože vede ke zvýšení zaměstnanosti (respektive snížení čísel nezaměstnanosti). Ředitel totiž bude nucen zaměstnat další učitele, protože nějak výuku pokrýt musí a těžko by zdůvodňoval, že nesehnal třeba fyzikáře, matikáře nebo češtináře, které není žádný velký problém sehnat. Že ale má takový ředitel pak problém nově přijaté učitele plně vytížit, je jasné. Hodiny se pro ně najdou, ale většinou ne v rozsahu plného pracovního úvazku. Co je však ve finále nejhorší, je fakt, že snaživí a pracovití učitelé, kteří byli ochotní trávit ve škole více času, velmi tvrdě pocítí snížení platu. Kamarádka bude mít příjem o 5000 korun měsíčně nižší, díky tomu, že teď už nesmí mít přesčasy. To je tak velký pokles, že to skutečně ovlivní její každodenní život velmi výrazně.
Ptala jsem se tedy, kde je vlastně to slibované zvýšení. Vysvětlila mi, že každý učitel dostane přidáno k platu několik stovek korun. A každý, kdo dosud měl nějaké ty přesčasy, o ně přijde.
Kamarádce nejvíce vadí, že není možnost svobodné volby. Mnoho učitelů není ochotných pracovat přesčas a těm ředitel nikdy přesčasové hodiny nenabízel. Ti, kteří ale ochotní jsou, mají teď smůlu. Výsledkem bude, že tito lidé budou muset svůj ztracený příjem nějak nahradit. Budou si hledat přivýdělek jinde a někteří možná ze školství úplně odejdou. Ani jedno není pro školu dobré řešení.
Nemohu se tedy zbavit dojmu, že ti, kteří dosud o školu a výuku skutečně zájem měli, na tom vlastně budou nejvíce biti. Bohužel je velmi mnoho učitelů, kteří nikdy nebyli ochotni pracovat přesčas a udělat pro svou školu cokoliv navíc (například se přihlásit do kurzů a školení, které se konají mimo pracovní dobu apod.) Tito lidé skutečně dostanou měsíčně několik stovek přidáno a nezmění se pro ně nic. Opravdu je tohle řešení, které bude pro naše školství a tedy zejména pro naše děti, které v něm studují, to nejlepší? Dost silně o tom pochybuji!
