Zkušenost z Londýna: NE-rasismu!

Tahle storka je o tom, jak mi někdo, od koho bych to vůbec nečekal, 'zachránil život'. Nebo alespoň nos a zuby. Jedeme časně ráno s Dodem autobusem 29...

---je tak 6 hodin ráno. Sedáme si s Dodem (kolega z práce, imigrant ze spřáteleného Slovenska) úplně dozadu. Je tam totiž teplo a my jsme zmrzlí jaxvině.

V tuhle hodinu nás nijak nepřekvapovalo, že jsme v celém autobuse byli jediní běloši (a navíc taky přistěhovalci!). Ve dvacetdevítce je i přes den národnostní složení takové, že white-british jsou při nejlepším polovinou autobusu. A to musím zdůraznit, přestože tenhle bus používám víc než rok, nikdy se mi nic nestalo.

Až včera: Sedíme s Dodem vzadu, oba společensky velmi unavení. Bavíme se, ale jen potichu a v holých větách.

V tom k nám přístoupí on. Neznám jeho jméno, ale onickoval jsem si ho na mr.respect. Odhaduji, výrostek ve věku 18-20 let, vyšší než já a Dodo dohromady, nadprůměrně namakaná svalovina paží a hlavně - žádný vychování.

Dodo mohl být špičkovým programátorem někde v Sillicon Valley, kdyby neměl rád box. Jenže každej svobodnej chlap si jde svojí (zdánlivě nelogickou) cestou, a tak se Dodo stal jen dobrým administrátorem a slovenským šampionem v lehké váze v tomto obskurním sportu (V BOXU).

Mr.respect začal dorážet na Doda: 'Tak co, kdo si, nějakej ruskej přivandrovalec?' Zeměpis nebyl jeho silnou stránkou.

'Buď tak laskavej a nedotýkej se mě, prosím.' odpověděl Dodo klidně. Překvapivě klidně, Dodo není z těch romantiků, kteří věří 'on po mě kamenem, já po něm chlebem'. Ne, ne 'já po něm dvěma (kamenama)' je filosofie DOda, boxera.

Mr.resekt nás pak dalších 20 minut velmi obtěžoval. Přidal jsem se k Dodovi a oba jsme hráli korektní hru: mr. respect na nás křičel opravdu nechutné rasistické urážky. Ani já a ni Dodo jsme nehli brvou, když ten agresivní blbček vykřikoval věty, plné těch nejtrapnějších lží o východoevropanech a to pouhé tři centrimetry od mého obličeje. Když nás chtěl vyprovokovat ke společné rvačce různými (snesitelnými) šťouchanci, tak jsme prostestovali pouze slovně.
Příšerně mě štvalo, že mr.respect je černoch. Tedy přinejlepším potomek přistěhovalců, kterým Anglie poskytla přístřeší, azyl a sociální dávky. Jak může někdo takový nadávat jinému do přistěhovalců. Úplně upřímně, ten kluk mě děsil k smrti.

A najdenou se to stalo! Vstal jiný černoch, pravda spíš mého věku. Řekl pár slov směrem k mr.respect tak rychle, že jsem mu nerozumněl.

Mr.respect si s náma chce najednou podat ruku na usmířenou. Dodo jí sportovně příjmá, já zásadově ne.

Pochopil jsem , že ten starší černoch pomohl nám, Čechovi a Slovákovi, proti bandě výrostků - bez ohledu na přirozenou 'kmenovou solidaritu'.

Celá partička grázlíků vystoupila na příšťí stanici.

Když jsme vystupovali my, tak tomu našemu zachránci řikám:

'Děkuju, za to co si pro nás udělal.'

'That is all right, man.'

Z pohledů ostatních bylo cítit, že jsou také na naší straně - a kdyby mohli a věděli jak, tak by taky pomohli. Dost silný okamžik.

Moje ponaučení je: Pokud je kdekoli větší množství lidí jakékoli barvy pleti, je mezi nimi vždy většina slušných a normálních lidských bytostí.

Ne rasismu!

Ne antisemitismu!

DODATEK: Ne korektnosti!
Přestože se denně přesvědčuji, že každý jsme opravdu originál osobnost bez ohledu na barvu pleti, národnost, pohlaví, či náboženství, dovolím si tvrdit, že stále něco jako národní povaha (dědictví) existuje.

DODATEK 2:
Samozřejmě - rasistický výpad od bíleho Angličana, zaskočeného největší vlnou imigrace/rok v historii Británie je stejně odsouzeníhodným primitivismem. Ale jsem na něj možná víc připraven. Rasismus naruby, je něco velmi těžko přijatelného.

haught