Sex, drogy a Londo'n'roll

Pokud vyrazíte do Londýna z jakéhokoli důvodu, zejména pak jako gastarbeitři na dobu větší než malou, bude se vám tento průvodce hodit jako ověřený návod, jak dělat v tomto předraženém městě špatné věci, věci které slušný humanoid nedělá. A protože jsem z východní Evropy jako vy, tak je celý text zaměřen na ekonomizaci neřestí. Nebo-li jak si užít za minimum peněz hodně zábavy.

Cigarety - Tony Blair provedl před několika lety šílenou reformu, která způsobila, že jsou ve Velké Británii nejdražší cigára na světě. Nejlevnější krabička cigaret (zn. My Fair, 20ks) vyjde na 4,30 libry (cca 160,-Kč)-. Daň činní z této prohibiční ceny 3 libry (více než 2/3 ceny). Soukromě to nazývám nekuřáckým fašismem, ale to sem nepatří. Raději pár faktů a reálií:

- na rozdíl od Evropy nejsou ceny cigaret regulované, cena je různá obchod od obchodu

- minimální věk, kdy si můžete koupit cigarety byl teprve nedávno zvýšen ze 16- ti na 18 let

- díky nesmyslně tvrdému zdanění cigaret má Británie svojí specialitu v tom, že se zde prodávají

i krabičky po 10-ti kusech, nejlevnější 10ks balení pak vyjde na 2,20 libry (79,-Kč)

- od července tohoto roku je zakázané kouření v barech a hospodách, které se dost dodržuje, vedlejším efektem tohoto nekuřáckého šílenství je, že se kuřáci mohou lépe seznamovat ve chvílích, kdy si jdou zapálit do vyhrazeného (obvykle venkovního a velmi omezeného. stísněného) prostoru baru/hospody/restaurace

- neviditelná ruka trhu samozřejmě pracuje bez ohledu na sny nekuřáckých blouznivců, a tak zejména díky miliónové polské menšině můžete ve většině obchodů včetně centra koupit krabičku podpultových pašovaných malborek za 3,50 libry (malbora normálně stojí cca 5,00 - 5,50), ale stejně tedy platíte cca 130,-Kč za krabičku.

Alkohol - Tony Blair se vůbec angažoval. Vedle zdražení obyčejných cigaret na úroveň luxusního zboží, uvolnil doposud velmi restriktivní postoj vůči alkoholu, pro Anglii dost příznačný. Cynický středoevropan by řekl, že English people neumějí pít, tak si na sebe vymysleli přísnou regulaci. English person by na to řekl, že evropané jsou prostě masově zavislý na alkoholu. "V Anglii pijí jenom trosky, v Evropě pijí všichni" řekne mnohý slušný Angličan. Není to tak úplně pravda.

Fakta:

- pokud chcete ve vašem obchůdku / obchodě prodávat alkohol, musíte mít zvláštní povolení na prodej alkoholu, které je většinou omezené na hodiny, ale některé obchody maj již licenci na 24 hodin (problém je hlavně v centru Londýna a kolem různých center zábav s hospodami a kluby - v jejich okolí je skoro vždy nemožné koupit alkohol a jste v této oblasti nuceni chlastat právě v těch hospodách a klubech za 6-10 násobné ceny), licenční politika se zde zvrhla v podporu tržeb hostinských a provozovotelů klubů a restaurací

- mimo centrum Londýna a zmiňovaných center zábavy však není problém sehnat kvalitní alkohol 24 hodin denně za přijatelné ceny, jen musíte vědět kam, do kterého obchodu jít, ne každý obchod otevřený non-stop může prodávat alkohol 24 hodin

- alkohol se smí prodávat osobám nad 18 let jako u nás a v Evropě

- je povoleno pít na veřejnosti (nemusíte si dávat pytlík na láhev jako v USA)

- neměli by jste pít ve veřejné dopravě (ale můžete tam řvát, pouštět muziku, jíst, spát, a požádat řidiče, aby vás rozhlasem informoval o příjezdu na "vaší" zastávku, můžete dokonce páchnout, aniž by vás vellmi vstřícný přepravní řád vylučoval z přepravy)

- neexistuje prodej alkoholu na stáncích, v nádažních občerstveních a podobných rizikových místech, podnikat jako stánkař je tu velmi snadné, ale prodávat alkohol v jakékoli formě, je s tímto zázemím nemožné, Council vám prostě nedá licenci

- prodávat alkohol bez licence, nebo porušení licenčních podmínek je trestný čin (criminal ofence), s horní sabou 3 roky vězení, nebo pokuta 10tis. liber, nebo obojí

- ceny alkoholu zůstávají, vzhledem k místním poměrům mírné, pivo Stella (4,2% alkoholu) 1,- libra (36,-Kč), pitelné víno od 6,- liber (220,-) za sedmičku, 1l vodky (35%) 13 liber (470,-Kč)

- prodává se tu český i americký Budvar, cena okolo 3 liber (140 Kč), obvykle jsou v regálu vedle sebe, Anglie na nafoukanost a sebestřednost obou znesvářených podniků zjevně kašle a chlastá obojí

Jako by Tony Blair chtěl naznačit, že je lepší chlastat, než kouřit.

Alcohol should be illegal!

Volně prodejné drogy

V Británii se léky na rozdíl od Czechlandu prodávají volně v obchodech a drogeriích. Lékárny neexistují v tom pravém slova smyslu. Drogerie mají většinou ještě zvláštní oddělení, kde se vydávají léky na předpis. U pokladen v tescu se na mě místo obvyklých žvýkaček, směje obrovský výběr painkillers a zajímavostí jako Kofeinové tablety (volně v tescu bez omezení věku, ale s velmi precizním příbalovým letákem). Ty kofeinové tablety dávám párkrát za rok, v období krize. Cenově dostupné, balení za 2,7 libry (97,-Kč). Běžnému rozumnému člověku to vydrží na týden, já to vyzobal easy za dva dny. Je to docela dobrý ve vyšších dávkách.

Tesco v Británii je spíše levnější shop, ale ne ten nejlevnější. Všechny mé ženy, které byly (a jsou) více spořivé a opatrné v utrácení (=lepší?) vždycky preferovaly jiný shopy (snad Sainsburies a Iceland). V tescu mají však krom toho laciného kofeinu v koncentrovaných tabletách neuvěřitelné 1 litrové balení redbullu. On to vlastně není redbull, je to takovej tesco redbull (něco jako tesco-toaletní papír, tesco-kapesníky), obsahuje stejnou dávku taurinu, jako redbull, stejnou dávku kofeinu jako redbull, chutná skoro stejně jako redbull, snad jen trošku šiděj ty podružný vitamíny. V litrovém a praktickém balení z plastu za 0,95 libry (34,-Kč). Když si to dám (jedna lahev fakt stačí, občas fakt buší srdce), tak si vždycky vzpomenu na kamaráda Michaela, původem z Dánska, který mi vyprávěl, že látky obsahující taurin jsou v Dánsku zakázany, údajně si tam redbull nekoupíte. V Británii si můžete bez omezení věku koupit koňskou dávku této drogy (taurinu), která je blízkou příbuznou dosti nebezpečným amfetaminům. Já to mám rád, ale svýmu dítěti bych to teda nikdy nedal, stejně jako alkohol. V tom litrovým množství to opravdu je lomcovák jaxvině.

Ve Velké Británii je (na rozdíl od většiny Evropy) také legální prodej čatu, což je rostlinná droga obsahující amfetamin v jeho krystalické podobě. Cena svazku něčeho, co buď musíte pracně žvýkat, nebo si z toho uděláte nepříliš chutný čaj, je velmi příznivá: 3 libry (108 Kč). Prodává se na několika místech v Londýně, vždy to jsou kavárny provozované somálskými uprchlíky. Mimochodem velmi specifická sociální skupina. Osobně vím o dvou, ale jistě jich budou přinejmenším desítky po celém Londýně.

Kavárnu tohoto typu najdete snadno, pokud v Londýně žijete. Vždycky někdo ví, kde se prodává čat. Až tam pak vyrazíte, oblečte spíš jako hippísák/-čka, řeknete u vchodu salam alejkum a zeptejte se, kde můžete dostat čat. Obchod s čatem je právně neomezený i v oblasti věku, ale jsem si jist, že ti somálští veděděnci by to dětem neprodali.

A musím vyvrátit jednu velkou pověru: Ve Velké Británii, ani v mýty opředeném Camden Town není legální prodej lysohlávek, jak si mnozí dodnes myslí (kdysi tomu tak bylo, snad po roce 2003 to bylo definitivně prohlášeno za trestný čin s horní sazbou 5 let vězení, 10tis. liber (360.000 Kč) pokuty, nebo obojí). Myslím, že se neprodávají ani na černém trhu, jako kdysi v Čechách (zlatý devadesátý léta). Nicméně - v Londýně je teď několik trendy movements ... a jedno z nich je sbírání houbiček v parcích (v Londýně rostou nejlepší v Richmond Park 6.tá zóna na jihozápadě). V některých parcích musíte požádat správce o licenci na sběr hub, která je však vydána bez problémů, fakt formalita. Vydání licence vyžaduje věk osmnáct let, což je rozumná vládní regulace. Jako nezletí nesmíte v některých parcích sbírat houby! V Richmond Parku mohou sbírat všichni. Sezóna je právě nyní, listopad-prosinec. Rozumná regulace matkou přírodou. Ty nejlepší věci v životě, jako třeba láska, nebo lysohlávky jsou v životě i v anglických parcích zadarmo (i ta případná licence). Po právní stránce je trestné držení lysohlávek, ale když je hned sníte, již nedohází k držení drog. Už jste je snědli. Snězení není držení a nehrozí vám ani pokuta. Výsledkem je, že každou sezónu se do parků scházejí party neo-beatníků a užívají celkem kvalitní tripy v přírodě, mimo ruch velkoměsta, mimo dopravu a mimo okna ve výškových budovách.

Bary a kluby

Pominu klasický english pub, klasická anglická hospoda vám dá velmi často poznat, že jste cizinec s přízvukem. Anglický pivo se nedá pít. Čumí se tam na fotbal. A, ať se nikdo na mě nezlobí, schází se tam ta méně zajímavá čast britské společnosti.

Klubů a barů je v Londýně méně než by jste čekali. Na prodej alkoholu potřebujete zvláštní licenci, na provoz klubu portřebujete další licenci, kterou nedostanete pokud nesplníte asi 150, někdy dost bizzarních požadavků. Výsledkem je, že je málo klubů, a i proto jsou dost drahé. Vstupné neklesne pod 5 liber (180 Kč) na podprůměrnou akci ve všední den, průměr na dobrou komerční party je mít alespoň 20-30 liber na vstup, 100 liber na noc. Dost drahý hobby. Drinky od tří liber, obsluha je zásadně tvořena přistěhovalci z východní Evropy, jenž se obvykle vyžadují spropitného dost nevybíravým způsobem. Produkce začínají nejdříve v 11pm, spíše později, končí se nejdřív ve 3 ráno. Obvykle však tak v 5am. Být cluber v Londoně je náročné i díky všeobecně rozšířené (nejen mezi clubery), dlohodobé a výrazné zálibě ve spánkové deprivaci. Londýňané hrozně málo spí!

Prostituce je v Londýně velmi , řekněme, ukázněná. Neexistuje pouliční prostituce. Všeobecným hitem jsou 15-ti minutovky, které nabízejí krásky ze Soho. Najdete je v centru Soho mezi Wardour street, Oxford street a Dean street. U nenápadně otevřených vchodů do domu je obvykle svítící nápis MODELS, musíte vyběhnout do prvního patra, aby jste pochopily, že se nejedná o módní přehlíku. Čtvrthodinka za 20 liber (720 Kč), hodinka za liber 60 (2.200 Kč). Prostituce se také běžně inzeruje v inzertních novinách (Loot, místní obdoba annonce). Londýnským kultem, velice specifickou kulturní záležitostí, je inzerce holek v telefoních budkách. Nějací nádeníci každý den vylepují (a policisté denně strhávají) dost kvalitní fotografie/letáky, kde je polonahá dívka, seznam jejích služeb a kontaktní telefon. V centru Londýna najdete v každé telefonní budce alespoň jeden takový leták, někde jich je i třicet úhledně vylepených přímo proti očím telefonujícího.

Tomu říkám direct marketing. Opilý, či prostě jen nadržený gentlmen si diskrétně zajde do telefoní budky, předstírá že volá manželce, příčemž si domluví schůzku v bytě, který není dál než 3 minuty chůze. Prý se jedná o jakousi mnohaletou londýnskou tradici, fakt kulturní fenomén. Cena těchto dívek začíná na 140 librách za hodinu (5.000,-Kč).

Porno kina navštěvuji tradičně s mojí ex po celé Evropě. Úchylný, já vím. Pornokina v Soho mají ubohý (přísně regulovaný) program. Promítají filmy, který by dneska předškolní dítě považovalo za nějakou zastaralou pomůcku pro sexualní výchovu pro panice a panny. Fakt směšný program, na Nově dávali (kdysi) zábavnější softíky. Nejsou tam žádné kabinky, takže nemáte s partnerkou (či bez ní) soukromí a musíte se omezit na petting přes sukni, či kalhoty. Proti tomu, co můžete zažít v Amsterodamu, Paříži, Římě, Madridu a hlavně v Berlíně (a snad i v Praze), to je fakt ubohý. Cena byla myslím 12 liber za osobu (430 Kč).

Gay/lesbian kluby- jen postřeh někoho, kdo je stále staromódně na ženy. Já jsem si vždycky myslel, že v Soho je na každým rohu gay club, ale není tomu tak. Nebo jsou někde schovaný. Gay lidi a lesby potkáte v Soho hodně, někdy je to tak půl na půl (v noci, když se kalí), ale všechno je to jen o pár provařenejch klubech (Astoria, Heaven, Gheto). Kluby a bary pro všechny zcela dominují.

Lesby jsou někdy tak krásný, že si řikám, že by vláda měla vydávat licenci na to být lesba. Licencí by byl jen velmi omezený počet a bylo by pečlivě zvažováno, zda-li je ve veřejném zájmu dovolit této dívce / ženě, aby sexuálně diskriminovala celou mužskou čast obyvatelstva. Bez licence by slečna musela zůstat na chlapy. Není fér, že chlapy přicházejí o tak dechberoucí stvoření, jakými jsou londýnský lesbians.

Herny a kasina - snad ješte horší situace než v Czechlandu. V centru je mnoho těchto zoufalých míst beznaděje. Mnohá otevřena 24 hodin. Gambling je dost rozšířený v týhle zemi, mám pocit. Zajímavý je, že když chcete do casina, tak vám prověřují doklady. A pokud máte sebemenší vroubek v policejní evidenci, nesmíte do casina.

Sázkové kanceláře - sportovní sázení je také velice rozšířené, víc než sportka u nás. Mnoho lidí tráví v sazkových kancelářích víc času, než se svými manželkami. Sázkové kanceláře jsou na každém rohu.

Marihuana - prodává se téměř veřejně. Formálně je její prodej illegal (5 let / 10tis.liber pokuty / oboji). Nejlepší a nejlevnější materiál se dá sehnat v okolí konečné Victoria line - Brixton, hned u vchodu do metra. Cena je 10 liber (360 Kč) za něco, co by mohlo býti gramem skunku. Držení marihuany, či její kouření na veřejnosti je považováno za přestupek, který vás bude stát pouze konfiskaci drogy. Navíc musíte podepsat letáček, ve kterém vás Police upozorňuje, že by jste neměli držet class C drug, ani ji užívat na veřejných místech. Podepsal jsem to za poslední dva roky 3x, vždy velmi milá konverzace. Dopustil jsem se přestupku, nikoli trestného činu.

Extáze a jiné drogy - jedná se o class A drugs (i Extáze!), takže tady je ve hře v případě prodeje (distribuce) až 15 let vězení / 200tis. liber pokuty/ obojí. Přemýšlejte tedy dvakrát, pokud v Anglii kupujete tabletky pro kamarády (může to být považovano za distribuci). Díky přísným trestům a opravdu velkému hemžení policistů v civilu neexistuje pouliční prodej těchto drog (class A drugs). Extáze se prodává o to více v klubech (někdy dokonce v šátnách u vchodu!), kam cajti raději nechodí, protože by asi nevydýchali tu dobrou muziku. Orientační ceny vybraných středně-tvrdých a tvrdých drog v Londýně:

Extáze 5 liber (180 Kč) / kus

LSD 5 liber (180 Kč) / trip

Amfetamin 10 liber (360 Kč) / gram

Kokain (zvaný Charlie) 50 liber (1800 Kč) / gram

Crack 15 liber (540 Kč) / gram

Heroin údajně jen 5 liber (180 Kč) / denní dávka (že by nechtěný důsledek porážky Talibanu?)

Squatting v Londýně se stal národním sportem zejména mezi částí polské imigrační vlny. Pokud je dům neobývaný a nezajištěný, vy tam nenásilně vniknete (nesmíte vylomit zámek) a ve chvíli kdy přijde police prohlásíte, že tam žijete a nemáte kam jít, máte velmi dobrý právní status. Budete-li platit výdaje na energie a vodu (stačí až potom, co vás začne řešit police), tak vás tam buď nechají, nebo vám dají náhradní bydlení - záleží na postoji landlorda, je-li nějaký. Nevím o tom mnoho detailů, nicméně mnoho lidí okolo mne bydlí lépe než já - v nádherných squatech, nebo v následně získaných council flats. Perverze sociální politiky.

Ilegální bary už skoro neexistují. Dokud Tony Blair nezrušil regulaci prodeje alkoholu, tak jste po 11pm nemohli nikde chlastat. Zejména v Covent Garden a Soho existovaly údajně desítky klubů, kde se chlastalo po 11-té. Já jsem žádný takový neviděl.

Ilegální party .... ve večerních hodinách se na několika spotech okolo Oxford Circus, Charing Cross a Tottenham Court Road objevují berušky a skřítci, kteří rozdávají letáky na super parties, které jsou navíc zadarmo. Jedná se o velmi zajímavé hudební produkce, nebo performance v továrních halách, či squatech po celém Londýně. Na letácích, jak už je v této komunitě zvykem, najdete jen telefon a čas, kdy si můžete zavolat pro více informací. Tu se dozvíte právě na uvedeném telefonu, kde je hlasová schránka s informací o místě konání.

Někdy je akce třikrát přesunuta ještě před začatkem (info skrz sms), výjimečně se akce ani nerozjede, občas je zastavena policií. Ale velmi korektní a nenásilnou cestou. Anglická police (krom speciálních jednotek) nemá ani bouchačky, psychologicky dost významný moment, prvek důvěry.

Většinou to je však naprosto výborná kalbička v naprosto výborný společnosti.