Opravdu moc hezké

Ze všech Vietnamek, co blogují, máš prostě asi nejlepší stylistiku. Takhle píšeš jenom ty a nikdo se ti nikdy nemůže vyrovnat. Ráda si hraješ a to tvoje slovíčkaření mě prostě dostává. Nemáš vývoj blogu jako ostatní Vietnamci, kteří měli první články naprosto světový, ale pak už to šlo z kopce a články píší jen, aby něco bylo (např. já :D).

Jinak, holky ve VN byly opravdu převážně flegmouši, nic moc neřešily, nekonfliktní a starali se jen o to, co jim bylo přisouzeno. Dneska je mezi náma choleriků čím dál víc. Kolikrát už v domácnosti rozhoduje žena, ne? Já jsem úplně stejná jako ty a k tátovi si někdy dovolím i horší, ale bere to dobře. Když to není až tak hrozné, tak se usměje, ale když už to přeháním, tak mi v klidu řekne, že bych toto říkat neměla.

Re: Opravdu moc hezké

Stejně jako já asi ale cítíš, že tyto naše výbušné vlastnosti by v

manželství s Vietnamcem moc nefungovaly. Zatímco Češi takovéto ženy

milují

to : Koldak

a kolipa jí je?

to secondwisdom

ano ano...tuze slyšela...sebeovládání je moooc fajn věc:)

sfera:sestřenici myslíte|? ooo,tak to bohužel,těchto vlastností si všiml již někdo před vámi.sestřenice je zadaná:))

Re: to secondwisdom

Jsem holka, takže sestřenice může být třeba vdova, ale můj mozek na to nevyhradí ani jeden neuron.

tak popořadě

pánům mnohokráte děkuji za pochvalu,vezmu si to ku srdci...nastokráte.

mimochodem...v Čechách jsem se nenarodila.

editkaaaa: ono to asi bude přecijen o rodině. souhlasím,že tyhle věty nejsou vhodné,ale vybrala jsem příklady řekněme...přehnané.Mnohdy stačí jen zareagovat zpátky a už je to považované za neúctu k rodičům.a tohle už není s nadsázkou:)

Tak to moje dceruš

je ještě drzejší.

Nebuď v klidu

Slyšela si někdy o temperamentu.. jsi prostě řízlá cholerismem a tvoje sestřenka bude prostě flegmatická možná i trochu melancholická, závist není na místě, každý má něco do sebe. Ale jakožto cholerička, můžu říct jenom jedno, ovládat se jde proti tobě (potažmo všem cholerikům). Takže se vším třískej, řvi.. a hlavně to každýmu napal rovnou, zpětně tě to mrzí jenom proto, že flegmatiků je tu většina a to oni vytvořili tyhle pravidla, že je to neslušný a podobný blbosti, protože to se nelíbí jim. Nejmíň já sem zářný příklad toho, že to jde. Prostě no limit. A lidi mě milujou, protože vědí na čem jsou a taky cítí, že je to upřímný, takže když řvu, nadávám, překřikuju, skáču do řeči, tak vědí, že jsem v pohodě.

Asi

jsem se zamiloval do tvé sestry.

oprava

I v české rodině bys za tu větu dostala pár facek :) ne každej otec to bere s takovou nadsázkou jako ten tvůj ;)

Líbíš se mi, frajerko :-)

Líbíš se mi, frajerko :-)

Tvůj styl je svěží a roztomilý a nejspíš ses musela narodit tady, protože takový finesy češtiny, jaký používáš, cizinec (nerodilý mluvčí) nezvládne. A ber to, prosím, jako poklonu, jelikož se psaním celej život živím.

Chtěl jsem Ti poslat osobní e-mail, ale nemáš v blogu uvedený žádný kontakt. Škoda. Občas si s Tebou dopisovat bych považoval za velmi milé intelektuální osvěžení. ;-) Ale nezoufám. A mám z Tebe tichou radost. Takovou, kterou zažije pouze člověk, naladěný na stejnou vlnu - verbální i duchovní. Protože v mnohých Tvých názorech se s Tebou ztotožňuju a některé Tvé obraty mne přivádějí u monitoru k tichému volání: "Bravo!" Nadhled a milou sebeironii hned tak někdo nevydejchá, u žen je to navíc jev velmi vzácný - a v Tvém věku až neuvěřitelný. No, pěstuj si to, seč můžeš. Je to deviza k nezaplacení.

Ahoj, Karel.

Nevím jak jinde,

ale v naší rodině by Vám takovéto výroky vůči otci určitě neprošly.