Budu slavná a až umřu, zaplavím FB a zvýší se mi počet fanoušků

Heath Ledger mrtev. Jan Kaplický mrtev. Michael Jackson mrtev. Britanny Murphy mrtva. Alexander McQueen mrtev... A najednou je všichni děsně milujeme a jsme jejich fanoušky.

Masové chování, kdy se po smrti nějaké známé osobnosti zvýší počet internetového vyhledávání jejich jména a také počet fanoušků na "fanpageích" na Facebooku, je ze sociologického hlediska velmi zajímavým jevem. Bohužel téhle sortě poznatků vůbec nerozumím, tudíž dávám od této hlubokomyšlenkářské a erudované sociologické analýzy hnáty pryč.

Pamatuji se, když v lednu 2008 zemřel Heath Ledger (ten blonďatý australský herec, kdyžtak si ho vygooglete).

Do té doby jsem viděla circa dva filmy, kde účinkoval. Přesto mě jeho smrt podivně zasáhla. Ve smyslu, že jsem byla překvapena, v hrdle se mně udělal knedlik a nějako se dostavil i pocit úzkosti a smutku. Je zvláštní, jak se nám taková "vzdálená" osoba najednou stává "blízkou".

Loňského léta zemřel Michael Jackson. Facebooková a internetová hysterie nebrala kolosálních rozměrů. Onlinovci sdíleli jeho videa , fotografie, články a téměř každý druhý o něm napsal na FB status.

Smrt prodává?