Příběh k nevíře 2

má podtitul lustrace. K tomuto úkonu byla iniciována čerstvá absolventka pedagogické fakulty. Krátce po svém nástupu.

V rámci dějepisu a zpestření hodiny navrhla jedné z devátých tříd lustrovat podle Cibulkových seznamů kolegyni češtinářku. Právě ta je nám známá z předchozího příběhu. V době výpovědi se měla stát hračkou v rukou ambiciozní učitelky. Oslovená devítka návrh odmítla, druhá devítka takové povyražení přijala. Odpovídající záznam se nenašel. Mladá učitelka to nevzdala. Vyslala jednoho z žáků za češtinářkou, aby zjistil její jméno za svobodna. Tu jeho dotaz nejen překvapil, ale prozradil pro ni neuvěřitelné. Paní učitelko, vím, že vy byste nikoho neudala, byl jsem proti tomu, aby vás ta nová učitelka lustrovala, dozvěděla se.

Češtinářka se obrátila na ředitelku školy a její zástupkyni. Obě shodně prohlásily, že na ni nemají čas. Celou záležitost bagatelizovaly a nakonec ji požádaly o mlčení. Proč deváťákům kazit poslední den ve škole? Nám jsi ho zkazila dokonale, vyjádřily se představitelky školy a dodaly: u začínající učitelky se jedná o mladickou nerozvážnost.

Odcházející pedagožky se nesmírně dotklo, že hledanou v seznamech měla být právě ona. A to proto, že její rodina podepsala 2000 slov, za které byla perzekuovaná. Navíc do nekalé hry byli vtaženi žáci, které ona úspěšně připravila k přijímacím zkouškám na střední školu.

Podala podnět k prošetření na inspekci a školský odbor. Z inspekce přišla odpověď. Podnětem se nebudeme zabývat, záležitost spadá do sféry pracovněprávních vztahů. Školský odbor se dosud nevyjádřil…