Láska za časů covidu

Už zase planu a kruh se uzavírá. Jak se to děje, ozřejmím v závěru. Teď z něj na chvíli vybočím do doby dávno před covidem. To mě potkala Láska.

Rozuměli jsme si ve všem. Já po čase do vztahu vnesla potíž. Byla v tom, že jsem nechtěla bydlet v jeho domě. Návraty vpodvečer mě dost děsily. Pusto, prázdno, tma. Dům byl rozlehlý, v jedné části přístupný i po střeše. Bezpečnostní alarm měl svoje okruhy. Tak moc byl potřebný. Studovala jsem, a tak ani dítě mi nepřicházelo na mysl. Rozešli jsme se.

Po rozchodu jsem odjel na Bali. Byla v tom touha zapomenout. Podařilo se mi to málem na věky. Spadl jsem do hluboké rokle. Zaplaťpánbůh tomu, kdo vymyslel mobil. I v té hluboké díře mě uslyšeli a živého vytáhli zpátky. Hnán čerstvou zkušeností, že smrt je životu velmi nablízku, neváhal jsem ani trochu. Překotně jsem si pořídil potomka. Jenže – ona nebyla ta pravá. Nějak se vetřela k mé nemocniční posteli, když jsem se vzpamatovával z nového života. Uskutečnila životodárný čin a tím to pro ni skončilo. Dostal jsem syna do péče a nezapomínal myslet na svou pravou lásku.

To já už byla dál. Seznámila jsem se, naštěstí jen lehce s covidem, a zamilovala se do Jirky. Jeho bezmocné nahlížení do budoucnosti vyžadovalo moji pomoc. Zvědavosti, co a jak bude dál, zcela propadl. V jeho myšlenkách chybělo tady a teď. Bála jsem se, že i já se snad nechám vyhecovat a zapomenu na přítomnost. I když zrovna teď v době covidu by se to docela hodilo. Naštěstí mám sebe pod kontrolou. Nezlákal mě proto překračovat život, který se naskýtá právě teď. Z jeho úniků do slepých uliček mě přepadala tíseň, a proto jsem jí pomalu přivírala dveře. Skoro bezbolestně pochopil.

Do mého zorného pole vstoupil frajer z Moravy se zajímavým platem. Na tom si zakládal a nechápal, že se víc nevyptávám. Je přece bezchybný nápadník. S: velkou parcelou, rozestavěným domem, sportovním autem, apartmánem v Krkonoších a ještě na Maledivách. Nic mi to neříkalo. Měla jsem svoje.

Tvoje nemovitosti budeme pronajímat, v mých žít. První dítě si pořídíme za tři roky, druhé za další tři. Budeš s nimi samozřejmě doma. Hravě vás uživím. Sršel ohňostrojem slov, zato já k jedinému neměla šanci se dostat. Všechno měl do puntíku nalajnovaný a myslel, že já budu poslední článek v jeho soukolí představ. Nedohodli jsme se na ničem. Jenom zíral. Jako bonus mi odkryl svůj levicový zápal a povzdech nad tím, že Hitler se Stalinem nevymýtili většinu lidstva. Jak by se nám dneska žilo, zasnil se. S gustem jsem ho setřásla jak obtížný hmyz. Naprosto jsem ztratila chuť se někdy vdávat.

Znenadání mi pípla esemeska. Jsi těhotná? Podepsána moje dávná láska. Nejsem, odpovídám popravdě. Chtěl bych mít s tebou dítě, jestli bys souhlasila. Takhle prosté to bylo. Nevím, jestli jsem někdy pochopila bláznivý tok vztahů, ale ta náhlá nabídka mi tak vyzněla. Nepopírám, dostala mě.

Takže jo.