Jak se stát bezdomovcem

Jedinečný a zaručeně úspěšný návod. Mít rád ženy, nebýt skrblík a samosebou přijít o všechno. A jak má u někoho osud v popisu práce, tak i o svou identitu.

Měl jsem jim co dát. Na ničem jsem nebazíroval. Ani na rodině a dětech ne. Nespočet bezstarostných příjemných dnů mě utáhlo na single životě. Užil jsem si mnohoženství jako nikdo. Dvě éterické bytosti (a já je tolik miloval) mi nevratně podepsaly ortel bezdomovce. Nechci se chlubit, jen abyste věděli. Vila na Hanspaulce, roubenka v Českém ráji, jachta na Lipně, byt na Vinohradech a taky ve Stodůlkách, šest hektarů polí, dva hektary lesa, z popela povstalá hospoda na Šumavě. Jen prosím, závist není na místě. Majetek má blízko k prokletí. Silné slovo. Bohužel pravdivé až tak, že mě zahnalo k bezdomovcům. Pokud si dobře pamatuju, zapomněl jsem na čtyři veterány ve stodole (moje nekonečná láska) a tři naprosto výjimečné bavoráky v garáži. Až jsem se zadýchal, když ty svoje fešáky v duchu přehlížím.

Dlužím podotknout něco ke své maličkosti. Ta bývala velkým šéfem koncernu BMW. Proto se stalo, že jsem byl bohat. Jsem stará škola, můj slovník se snaží o vybroušenost. Tak i moje chování a k ženám zvlášť.

Co se stalo? Vlastně dohromady nic. Žiju tady a teď. Doba je moderní a tu modernu jsem tak nějak předběhl. Piráti přišli s nápadem sdílení majetku až po mně. Protože mám svoje zatraceně bohaté zkušenosti, vím jedno určitě. Ty já volit nebudu! Ale zpět k mým darům něžnému pohlaví. Zvolily si mě za mecenáše a probudily mou dobrou vůli. Prožíval jsem intenzivní pocit, že jim můžu k životu přilepšit. Jedné jsem koupil koně, druhé koně pod kapotou. Oba koňové mě stáli majlant. Nějak mě to, upřímně řečeno, netrápilo. Hřálo mě být v hledáčku kouzelných stvoření. Když se na mne podíváte, škaredý nejsem ani v sedmdesáti. Já se do každé bláznivě zamiloval a dával poznat, jak moc je chtěná. Ženský jsou potvůrky, na stará kolena to už proklatě vím. Nerozvážně jsem sdílel svůj majetek, až jsem dosdílel a trochu z toho zcvoknul. Proto se léčím na místě k tomu určeném. Přesto vím, že kdyby se naskytla nějaká fešanda i teď, nepohrdnu. Jenomže, co jí nabídnu? Manželskou postel pod mostem. Naštěstí jsem zdědil značnou příchylnost k humoru. Tak se mi stalo, že jsem nepošel hlady ani smutkem. Ale žízeň, ta se mě drží fest. Ta po životě…