Hlas lidu

se ozýval v nemocniční čekárně. Pacienti se chtěli svěřovat, dozvídat a potvrzovat si svoje poznatky. Jak jinak, když jsou mezi svými. A bylo z čeho vybírat.

Na vozíku přijíždí stará paní se zavázanými koleny. Přiváží ji vnuk. Paní, povídavá už od pohledu, rozpoutá debatu na téma kolen. Doufám, že za tu cenu budu zase chodit. Její sousedka má v očích otazníky a ptá se, kde ji operovali. To vám snad ani nepovím, ale kolik jsem zaplatila, to jo. Nejdřív mi doktor operoval jedno koleno. Po operaci si řekl o desítku. Jako deset tisíc? zpozorní okolí. Jo a hned měl v plánu i druhé koleno. A to bude taky desítka, upozornil mě. Nestyděl se to chtít ve vašem věku? V mém věku, nebo v mladším, to je jedno. Paní má pravdu, je to nestydatost v každém věku, vmísí se do hovoru mladší pacient. To víte, někteří doktoři jsou na úplatky zvyklí. A ještě stávkují za vyšší platy, zlobí se hned několik pacientů. Moje neteř je praktická lékařka, vloží se do debaty další přísedící. Říkala mi, že už to není jako dřív, že pacienti ani příbuzní už tolik nenosí. A když něco přinesete, dívají se do dárkových tašek, co nesete, připojí se další diskutující. Moje doktorka se podívala na vánoční dárek a ptala se, jestli jsem ho dělala já, nebo jsem ho koupila, svěřuje se jedna z pacientek. Koupila jsem ho docela draze, a tak nevím, jak to myslela, jaký dárek je v jejích očích cennější.

Není doktor jako doktor, pokračuje v hovoru další pacient. Před lety jsem prodělal náročnou operaci břicha a moje rodina chtěla operatérovi, což je špičkový specialista, věnovat krásný skleněný servis. Rázně odmítl se slovy, že si rozhodně dárek nevezme, protože od pacientů nic nepřijímá a že se tak rozhodl už dávno. Jiný pacient přišel s příběhem v závěru pozitivním. Na kožním jsem si nechal zkontrolovat několik výrůstků. Doktorka prohlásila, že se jedná o stařecké mechy a v mém věku, je mi přes osmdesát, už to odstraňovat nebude, nemá to cenu, s tím už dožiju. Po odchodu z ordinace jsem se necítil vůbec dobře. Po čase jsem zase vyhledal kožní v jiné záležitosti. Ordinovala jiná lékařka a ta se mi sama nabídla, že nevzhledné kožní útvary vypálí dusíkem, dokonce s dovětkem. Váš mladistvý vzhled to zbytečně kazí.

Takový přístup a bez známosti, to se cení, přidává se další diskutující. Já jsem šel ke svému obvoďákovi. Známe se několik roků. Říkám mu, pane doktore, mám hrozný kašel. A co když je to černý? on na to. Sestro, dejte mu antibiotika, a vy už jděte, ať se nenakazíme. Všechno se to odehrálo na dálku, od stolu. A nedávný případ z naší rodiny, pokračuje. Malá vnučka měla zápal plic. Pediatrička volala do nemocnice s žádostí o přijetí malé pacientky. Dcera byla přítomna telefonickému hovoru. Z nemocnice se ozvalo. Co vy jste za pediatričku a odkud? Na dotaz personálu na druhé straně kdosi řekl, že volá nějaká pediatrička, a volající lékařku odmítl s tím, ať vyhledá pomoc v jiném zdravotnickém zařízení. Naštval jsem se, a ač nemám ve zvyku využívat protekci, zavolal jsem synovci. Jeho švagrová je mluvčí nemocnice, která hospitalizaci vnučky odmítla. Během čtvrthodinky přijela pro malou rychlá…