Budu tě navštěvovat

rovnou ze země. Včera říkali v televizi, že se hledá kosmonaut. Já se přihlásím. Hlavně kvůli tobě. I když mám málo tvých fotek, poznám tě. Budu vědět, že jsi to ty.

Narodil jsem se pozdě. Už jsi nebyl. Znám tě jen z mámina vyprávění a to je trochu málo. Vůbec jsem se nesmířil s tím, že už to tak zůstane, že se už nikdy neuvidíme. A já bych tolik chtěl. Každý den si zapisuju, co zažiju. A tak i myšlenky na tebe. Možná ze mne jednou bude spisovatel. Mám čas, je mi teprve osm. Ale už od teď vím, budu chodit na karate. Jako ty. Potřebuju se umět bránit klukům. Myslí si, že se neumím prát, že jsem slabší než oni. Troufají si na mne. Nemám to komu říct. Novej táta pořád někam spěchá nebo telefonuje, máma se stará o malou ségru a Instagram. Jó, kdybys byl s námi ty… Dneska už nic nenapíšu, protože bych byl moc smutnej. Hrozně rád čtu zrovna jako ty. Taky mě zajímá vesmír a všechno kolem něho. V tvé knihovně jsem objevil Malého prince, tak si jdu číst.

Ten Malý princ se mi líbí. Taky myslí na to, co je tam nahoře. A já mám důvod přemýšlet o vesmíru ještě víc. Kvůli tobě. Musím probrat s paní učitelkou, kam se mám přihlásit na kosmonauta, kde se berou ty přihlášky. Ty bys to věděl a poradil mi.

Dneska je osmnáctého června. Mám svátek. To je náhoda. V kalendáři je napsáno, že je taky Den otců. To si musím pamatovat, abych ti jednou popřál z co největší blízkosti. Vidíš, jak moc chci být kosmonautem.