Šťastné a veselé vraždění neviňátek

Advent a Vánoce jsou dobou, kdy se lidé chovají neobvykle. Nejen, že kupují svým blízkým dárky a rozesílají rozličná pozdravení. Vnímavý jedinec si povšimne, že i strkaná při víkendových nákupech je méně důrazná a kdo kouzlu Vánoc opravdu věří, se dočká poté, co mu bližní sedře mezi bramborami a mrazícími pulty paty vozíkem, i pohledu, v němž je cítit účast. A zatímco nás hřeje ta naše lidská pospolitost, bez mrknutí oka pokračujeme i v jiné tradici – vraždění neviňátek, na něž by neměl žaludek ani Herodes. Jen za rok 2006 jsme jich u nás zabili 25 000, od 60. let již 4,5 milionu. To je již obstojná genocida.

Je to ošidná věc, tyhle tradice. Dobu, kdy na jejich dodržování dbal ještě sám Pánbůh, jsme dávno hodili do kontejneru, dnes už používáme rozum. A tak si může každý svobodně vybrat, kterou a jak oslaví, tak nějak racionálně, a když se na nějakou vybodneme, slízneme to přinejhorším od ženy. Kdo si jednou v mladické nerozvážnosti či snad z nastupující senility řekl, že dodá dárek opožděně a „ona to pochopí“, dobře ví, že to bolí, ale co je to proti tomu se smažit v očistci a nebo rovnou v plamenech pekelných. To je pokrok panečku tenhle rozum.

Ještě lepším výsledkem pokroku je pak slovo „relativní“. Trochu se podceňuje, přitom je pro naší dobu alespoň stejně trefné, jako bylo pro tu minulou třeba označení „století páry“. Sami jsme svou etapu pojmenovali dobou „postmoderní“ a vyznačuje se tím, že člověk je tím, kdo rozhoduje o svém světě. Můžete se rozhodnout, zda chodit do práce nebo vyžírat sociální systém, zda se starat o rodiče nebo je vyvézt umřít za město do nějaké nemocnice a nekazit si s nimi už tak náročný den, a konečně také o tom, zda se vám právě počaté dítě hodí nebo ho zabijete, řekněme postmoderním eufemismem potratíte.

A jsme u toho, co je na téhle době nejlepší, je relativní. Každý má právo na své důvody a všichni je musí respektovat, pokud nechtějí být za zastydlé konzervy. Je špatné nepracovat? Vždyť byste mohli ještě i krást a to by bylo horší, navíc tak máte čas manželovi uvařit a vyprat a dojít pro děti do školy. Je to relativní. Je špatné odhodit rodiče do popelnice zvané LDN, když se o sebe už nepostarají sami? Jistě, oni se o vás v době vaší nemohoucnosti starali, ale teď musíte chodit každý den do práce, máte svoje děti a navíc, kam je dát v 2+1? Je to relativní. Má se narodit dítě, u kterého je pravděpodobné, že nebude vyrůstat v ideálním prostředí? Když ho rodiče prostě nechtějí? A co je to ideální prostředí? Je to holt relativní. A pohodlné.

Přiznávám, že alespoň mezi svými známými a vrstevníky jsem ve svém názoru celkem osamocený. A to mě děsí. Opravdu jsme dospěli s našimi hodnotami tak daleko, že máme pochopení i pro zabití dítěte? Ano, dospěli a mě to straší mnohem více, než celé globální oteplování a islámský fundamentalismus dohromady a s Paroubkem navrch. Jsme tak moderní, že jsme jen za minulý rok zabili 25 000 dětí, od 60. let, kdy se potraty legalizovaly, už 4,5 milionu. To je půlka republiky, z toho jednoho zamrazí. Jistě, část těchto dětí neměla ze zdravotních příčin šanci přežít nebo jen za cenu zdravotního postižení. Ale máme právo si takhle usnadňovat život? Většina lidí na planetě žije v nesrovnatelně horších podmínkách, než do jakých se může nechtěné nebo postižené dítě v našich zeměpisných šířkách vůbec dostat. Nejlepší lékaři celé dny bojují o dny života pro srostlá dvojčata, jejichž rodiče jsou šťastni, že se jim alespoň dostalo naděje své děti mít a vůbec nemají nad čím přemýšlet. Přivykli jsme tomu, že máme dost jídla a oblečení abychom ho mohli vyhazovat a chceme žít pohodlný život i v dalších ohledech. Proto jsme si našli kouzelné slovo, kterým vše omluvíme - je to prostě relativní a basta. Díky němu v sobě každý rok tisíce lidí odsunou někam dozadu ve své hlavě myšlenku: zabil jsem své dítě, vykašlal jsem se na svojí mámu. To je pokrok, panečku.