Indická policie obvinila 22letou klimatickou aktivistku z pobuřování kvůli tomu, že šířila dokument tweetovaný Gretou Thunbergovou týkající se probíhajících protestů farmářů v Indii. Jaký vzkaz tento příběh vyslal do světa?
Nejdřív ve stručnosti, o co jde. V Indii od prosince demonstrují zemědělci proti zemědělským reformám, které podle nich poškodí jejich živobytí, ale budou z nich mít prospěch velké korporace. Greta Thunbergová je na twitteru podpořila a tweetovala „soubor nástrojů“ pro lidi, kteří by chtěli rovněž ukázat podporu zemědělcům. Dokument obsahoval tipy na kampaň, jako jsou navrhované hashtagy a rady, jak podepisovat petice. V Indii byla ale tato aktivita přijata velmi nelibě a je vnímána jako vměšování. Na začátku února také davy v Dillí spálily podobizny Thunbergové. Vedoucí představitelé vládnoucí strany Bharatiya Janata (BJP) uvedli, že soubor nástrojů je „důkazem mezinárodních plánů útoků proti Indii“. Nyní byla zatčena indická aktivistka, která tweet Grety Thunbergové šířila.
O moc víc podrobností nevím, neznám indické právo, ani podstatu zmíněných zemědělských reforem. Takže chci celý případ okomentovat spíše obecně, ale hlavně z našeho pohledu.
Je jasné, že lidé budou příběh vnímat různě, mnohdy určitě i velmi odlišně. Část lidí bude aktivistku bránit, požadovat její osvobození, poukazovat na svobodu slova apod. Jiná část si možná pomyslí něco o Gretenech, možná si dokonce řekne: dobře jí tak. Já vím o tomto konkrétním případu tak málo, že se raději nebudu pouštět do velkých soudů, i když jsem obecně přesvědčená, že za vyslovení názoru (pokud názor není současně výzvou k trestnému činu apod.) by se lidé opravdu zatýkat neměli.
Ale zároveň podle mě tenhle příběh ukazuje i jiné zajímavé věci. V první řadě jde o postupný začátek střetu klimatického hnutí, jehož velkým symbolem nepochybně Greta je, se „zbytkem světa“. Tím zbytkem světa myslím státy, firmy, ale i tu část veřejnosti, která s klimatickým hnutím nesouzní. Střet se projevuje různě. U nás známe hlavně různé aktivistické akce od happpeningů, až po vniknutí do uhelných lomů, blokování elektráren či silnic. V poslední době se rozmohly také tzv. klimatické žaloby, které podávají aktivisté na vlády různých států.
Z toho všeho je vidět, že klimatické hnutí je mezinárodní, postupně se organizuje a stupňuje svůj tlak. Setkává se ale s různou reakcí. Například Evropská unie klimatickým aktivistům naslouchá a realizuje velmi razantní klimatickou politiku. Zdá se, že podobný vývoj může začít nyní v USA s novým prezidentem Bidenem. V jiných částech světa je ale situace hodně odlišná. Jak se ukázalo, tak například zmíněná Indie si zatím jede svoji, a velmi tvrdě se brání, aby to bylo jinak. Čína jde na situaci chytřeji, sama se přihlásila k tomu, že bude v roce 2060 klimaticky neutrální. Tím aktivisty zjevně uspokojila, takže se nijak zvlášť nečílí, že až do roku 2030 bude emise stále zvyšovat. Jestli je poté začnou opravdu snižovat, to podle mě nevědí ještě ani sami Číňani. Poté je zde Rusko, jehož hlavním zájmem je prodat do světa co nejvíc svého plynu, takže dělají vše proto, aby byl plyn považován nikoli za klimatického škůdce, ale naopak za pomocníka v boji s jeho změnou. Jak jsem už několikrát psala ve svých blozích, bohužel se to Rusům i s přispění části klimatického hnutí zatím docela daří.
Co z toho všeho vyplývá? Podle mě nejvíc to, že všichni něco tlačí, ale každý zvlášť. O nějaké dohodě na společném postupu v boji proti změnám klimatu nemůže být navzdory různým Pařížským dohodám vůbec řeč. Možná i proto klimatické hnutí stupňuje svůj tlak. Jenže výsledkem je, že se onen zmíněný „zbytek světa“ začíná naopak vehementněji bránit, o čemž svědčí i zatčení indické aktivistky. Tohle ale podle mě k ničemu nevede. Mnohem lepší by byl kompromis. Říká se, že moudřejší ustoupí. Pochybuji, že to budou více či méně autoritativní režimy různých velmocí. Ale zároveň dost pochybuju, že by to bylo klimatické hnutí. Začarovaný kruh.
