Transparentnost po pražsku? Neplatná smlouva pro političku a magických 198 tisíc

Po ránu si pročítám nekomerční zdroje, abych věděla, co se děje v našem hlavním městě. Člověk by čekal, že u „velkých“ témat už ho nic nepřekvapí. Ale dnes jsem narazila na článek, který mě donutil odložit kávu a kroutit hlavou.

Je to přesně ten typ příběhu, který ukazuje, jak propastný může být rozdíl mezi vznešenými slovy o transparentnosti a šedivou realitou úředního šimla.

Text, na který jsem narazila na serveru islovo.cz (celý si ho můžete přečíst zde: Městská politička a její měsíce neplatná smlouva), popisuje situaci, která by v soukromé sféře znamenala okamžitý vyhazov zodpovědného manažera. Ve veřejné sféře? Tam se sepíše „dohoda o narovnání“ a jede se dál.

O co jde?

V hlavní roli máme městskou společnost Prague City Tourism (PCT) a známou tvář pražské politiky, zastupitelku Mgr. Kristýnu Drápalovou. V září 2023 si u ní PCT objednala „Koncepci pražských trhů“. Zní to bohulibě. Co už zní méně bohulibě, je fakt, že se na to celé přišlo až po osmi měsících, kdy se zjistilo, že smlouva právně vůbec neexistuje.

Zákon o registru smluv je totiž neúprosný. Pokud veřejná instituce nezveřejní smlouvu nad 50 tisíc korun do 30 dnů, smlouva se ruší od samého počátku. Je to, jako byste ji nikdy nepodepsali. A přesně to se stalo. Půl roku se pracovalo na základě „ničeho“.

Co mě na tom textu z islovo.cz ale zarazilo nejvíce, jsou dvě věci, které ve mně hlodají jako červík pochybností.

1. Magická hranice 198 000 Kč

Cena zakázky byla stanovena na 198 000 Kč s DPH. Každý, kdo se jen trochu pohybuje ve veřejných zakázkách, ví, že hranice 200 tisíc je posvátná kráva. Pod ní je to „malá zakázka“, méně papírování, méně očí, co na to kouká. Nad ní už musíte oslovovat více dodavatelů, dělat výběrka, prostě byrokracie.

Je to náhoda, že cena skončila přesně dva tisíce pod tímto limitem? Možná. Ale jak trefně poznamenává autor článku na islovo.cz, taková „náhoda“ v kombinaci s tím, že smlouvu někdo „zapomněl“ zveřejnit, prostě nevypadá dobře. Působí to dojmem, že se někdo snažil, aby to proběhlo co nejtišeji a nejrychleji. Až tak rychle, že zapomněli na zákon.

2. Osm měsíců ticha

Jak je možné, že městská firma, která hospodaří s našimi penězi, si nevšimne, že má v účetnictví díru? Osm měsíců paní Drápalová pracovala (předpokládám), PCT s tím počítala, ale v registru bylo ticho po pěšině. To tam nemají interní audit? Kontrolní mechanismy? Nebo je v PCT takový s odpuštění bordel, že se tam ztrácejí smlouvy za dvě stě tisíc jako ponožky v pračce?

V květnu 2024 se to „napravilo“. Uzavřela se dohoda, řeklo se „pardon, my jsme zapomněli“ a peníze se vyplatí (nebo započtou) na základě bezdůvodného obohacení. Právně je to čisté, morálně a manažersky je to ale selhání.

Kovářova kobyla?

Kristýna Drápalová je politička. Zastupitelka. Člověk jejího ražení, by měl jít příkladem v dodržování pravidel. Jistě, dodavatel nemá povinnost hlídat registr smluv, to je máslo na hlavě PCT. Ale v prostředí, kde se slovo „transparentnost“ skloňuje ve všech pádech, bych čekala, že si veřejný činitel pohlídá, jestli jeho vlastní kšeft s městem je papírově v pořádku.

Přečtěte si ten původní text na islovo.cz. Donutí vás to přemýšlet, kolik takových „zapomenutých“ smluv a zakázek těsně pod limitem nám v městských firmách asi ještě leží. A jestli je ta proklamovaná otevřenost radnice skutečností, nebo jen hezkým PR na sociální sítě, zatímco realita pokulhává kdesi u nezveřejněných objednávek.

Je to jen administrativní chyba, nebo systémový šlendrián? Ať tak či onak, daňový poplatník by měl zbystřit.

Nedalo mi to a vyhledala jsem si nějakou autentickou větu slečny Drápalové: „To, co v posledních letech na magistrátu zažívám - a několik kolegů se mnou - je špína.“ Otázkou je, čí špína.

Fotka je z webu politické strany Praha sobě, jejíž členkou je slečna Drápalová.