Pohádka o zlodějích roušek a zelených jezinkách

V pohádkách vždycky vše dobře dopadne. Takže tento text pohádkou spíše není. Zelené jezinky, které obchází Evropou, jsou totiž krutá realita. Stejně jako koronavirus, roušky i nastupující ekonomická krize.

Možná si teď říkáte, o čem to ta holka mluví, jaké jezinky? Vzpomínáte si na pohádku o Smolíčkovi? Právě toho jezinky sladkým hlasem přemlouvaly, že jen dva prstíčky strčí, trochu se ohřejí a hned zase půjdou. Skutečnost byla ale mnohem horší.

Podobně to s námi všemi koulí všelijací zelení politici, ekologičtí aktivisté a lobbisté za obnovitelné zdroje. Tvrdí nám, že slunce, vítr, voda a biomasa jsou zárukou spolehlivých, levných a hlavně bezemisních dodávek elektřiny. A taky nám tvrdí, že na ně musíme přejít okamžitě, protože jinak nezastavíme klimatickou změnu. No dobře, trochu si vymýšlím. Oni říkají, že musíme okamžitě vypnout uhlí. A proč asi? No protože, kdyby se to stalo, tak by nám chyběla elektřina a ty obnovitelné zdroje by se prosazovaly rychleji, na korunu by se nekoukalo. Podobně, jako když se narychlo vozily roušky z Číny za miliardy, což už vyšetřuje policie.

A právě roušky a zkušenosti s nimi by mohly těmto zeleným jezinkám, naivkám, hochštaplerům či zlodějům (jde opravdu o různé lidi s různými zájmy) udělat čáru přes rozpočet. Ono se totiž nekradlo jen při objednávání roušek, ale kradly si je dokonce i státy mezi sebou. Ono totiž, když jde do tuhého, jde nějaká solidarita bohužel často stranou. A jakou to má souvislost se zelenou vlnou? No velkou.

Zelené plány mají totiž spoustu oprávněných kritiků. Patřím mezi ně. Upozorňujeme například na to, že jde o velmi zbrklou a drahou cestu, varujeme před tím, že obnovitelné zdroje (jakkoli obecně jsou samozřejmě fajn) jsou nestabilní a závislé na počasí, že zatím stále není vyřešeno ukládání elektřiny do baterií, ptáme se, jak bude zajištěna energetická bezpečnost a jaký smysl pro globální klima má, když s jeho změnou bojuje prakticky pouze Evropa.

Zelená parta si s odpověďmi moc hlavu neláme. Neustále opakují jedno a totéž. Evropa prý bude vzorem a zbytek světa nás bude následovat. A pokud by elektřina chyběla České republice, tak si ji přece dovezeme od evropských přátel.

Nevím, co z toho je větší a nebezpečnější lež. Zbytek světa rozhodně Evropu v jejím superdrahém zelenání (jen připomínám, že odhad ceny tzv. Green Dealu je 600 miliard euro ročně) určitě následovat nebude. Například 60 států světa momentálně staví nové uhelné elektrárny. Zbytek světa bude naopak sledovat ekonomické oslabování Evropy a přemýšlet, jak toho využít. Řečeno přírodní terminologií, supi už začínají kroužit nad slábnoucím zvířetem.

A nakonec to úplně stejně dopadne i v rámci Evropy. Mnozí odborníci varují, že už brzy bude v Evropě málo elektřiny. Až se tak stane, půjde veškerá solidarita stranou. Každá země si bude chránit svoje. Dokonce možná, co půjde, to ukradne. Stejně, jako se to stalo s rouškami. Je to kruté, je to nesprávné, ale je to zkrátka tak. Těžko říct, jestli to dojde i zeleným jezinkám. Některým z výše zmíněné škály možná ano (naivkám). Hochštaplerům a zlodějům to samozřejmě došlo už dávno, ale díky naivkám si tlačí svou zelenou káru pro spoustu peněz vesele dál.