Pachuť v ústech a realita dneška

Václavákem zní Marta Kubišová, projev prezidenta je slovensky. Je jiná doba, slušnost, pokora a moudrost stojí v koutě, choulí se a čeká na dávku sedativ. Zpupnost, lhostejnost a omezenost čeká na ohlodanou kost. 

Čekají nás krásné zítřky, vše bude zařízeno. Vše bude fungovat, přijdou změny, radikální změny. Dejte nám šanci, uvidíte.

Čeká nás čas oblbování za naše peníze. V televizích, rádiích, časopisech, novinách a reklamních panelech. Ne, nebude to monstrózní, nebude to vtipné. Bude to unylé, bez duše a nápadu, stejně prázdné jako ti lidé, co nám je budou za naše peníze vnucovat. 

Levá i pravá ruka jsou zvyklé spolu kooperovat. Jedna se bez druhé obejde, jsou však situace, kdy je třeba spojit jejich potenciál. Levá a pravá část našeho politického spektra voličů si nemohou přijít na jméno. Jak se ale z té hrůzy, co je kolem nás, dostat? Jak se zbavit korporací, ovládajících vše od semínka obilí, přes datové služby až k umělému oplodnění?

Jde o pár lidí, kteří nás ovládají aniž bychom si to uvědomovali. Děláme co oni chtějí, kupujeme, co oni nabízí a to zdánlivě bez východiska. Plno produktů vypadá jako by je vyrábělo mnoho různých firem, ale koncový vlastník je jen jeden. Pokud budete vědět, že párek, mouka, hnojivo či humoristický časopis, vlastní jeden konkrétní vlastník, budete ho svými penězi podporovat? 

Nestálo by za úvahu, donutit naše poslance aby začali pracovat na zákonu o přesném a konkrétním určení a označení koncového vlastníka na všech produktech? Tím, že zvolíme partaj rádoby osvíceného multimiliardáře, žádné změny nedosáhneme. O polosociální straně, držící se zuby nehty moci, snad ani nemá smysl psát a už vůbec ji volit. Ta se u racionálně uvažujících občanů svým patolízalstvím odepsala sama.

Rudí a hnědáci v čele s pomočujícím se samurajem jsou jen vábnička pro duševně nemocné. Zbývají nám dvě party: ta z pirátské zátoky, co však neví co sama se sebou a parta modrých ptáků. Ptáci vědí co chtějí a vědí to dobře, u moci byli hodně dlouho, zapustili kořeny, ovládli celou společnost a stvořili těch několik desítek lidí, kterým by se dalo říkat vrchnost. 

Nevidím východisko, nemám řešení. 

Klopím zrak Karle a opět ryju držkou v zemi.