Bankéři se obvykle tváří mile a tvrdí, že jim jde o lidi. Jde jim však jen o peníze. Když jeden z nich tvrdí, že mu kromě lidí, jde i o ekologii, jde mu o peníze dvojnásob.
Nevím, jestli jste někdy slyšeli o Thomasu Jorbergovi. Je to šéf německé GLS Bank. Tu označuje za ekologickou banku. Její obchodní model spočívá v tom, že vklady klientů investuje výhradně do sociálně-ekologických projektů. Především tedy do obnovitelných zdrojů energie. To by samo o sobě bylo určitě chvályhodné. Jenže když se podíváme na okolnosti, zjistíme, že o přírodu tady vlastně zas tak moc nejde. Na prvním místě jsou peníze.
Banka prý tím, že investuje jen do ekologických projektů, nabízí klientům mimořádnou službu. No a takovou si samozřejmě nechá pořádně zaplatit. V době, kdy dokonce už i u nás banky konečně ruší poplatky za vedení účtu, účtuje si ekologická banka poplatek 60 euro, tedy zhruba 1500 korun od každého. Ale dobře, když se to klientům chce platit.
Mnohem zajímavější je ale tlak, který pan Jorberg vyvíjí na zavedení uhlíkové daně. Emisní povolenky jsou prý příliš nízké. Oficiálně to samozřejmě zdůvodňuje nutností boje proti změně klimatu. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě o to, že pokud taková daň bude zavedena, výrazně se prodraží ať už výroba aut se spalovacími motory, výroba elektřiny v klasických elektrárnách či další věci. Tím se uvolní místo nejrůznějším zeleným projektům, které zatím nikdo moc nechce, protože jsou šíleně drahé. Zaplatíme to my všichni.
No a kdo z toho bude profitovat? No samozřejmě investor do těchto ekoprojektů. Tedy pan Jorberg. Nebo si myslíte, že svůj zisk použije například na vyčištění lesů od odpadků nebo jiný opravdu ekologický projekt?
