Věk natahovacích prostěradel

Revolucí v povlékání se stala doba, kdy na trh pronikla pružná prostěradla, která vytlačila škrobené a namandlované relikvie klasických bílých prostěradel. Se svojí pracně nabytou výbavou za sosáče jsem se mohla jít fakt klouzat!

Ale že je pan Suchý nabělil dokonale lanzovými obláčky! Natahovací prostěradla urychlila čas snad všem ženám a tím i emancipaci a nebyla zdaleka sama, když totiž k tomuto zázraku ještě připočítáme vynález krepových povlečení, se kterým rovněž odpadlo zdlouhavě otravné žehlení, v domácnosti takřka bez zásahu žehličky žena mohla najednou jít do kosmetiky anebo cvičit jogu.

Nedělaje už čtyři uzlíky a vítr v plachtách na prádelních šňůrách a moje výbava se musela proto, aby byla modení, tehdy zcela změnit.

Vývoj nastal již u postelí, nebot cca před 40 lety byly cítit slamníky v domovech důchodců močí již při výstupu z autobusu, smutná to vizitka doby komunismu, zatímco dnes máme tato začízení o mnoho důstojnější.

Můj kolega ze sboru si uzlíky vázal u kapesníku, kolik uzlíků, tolik úkolů měl splnit. Obával se pouze uzlíků na hlasivkách, byl to totiž sbor pěvecký.

Natahovací a pružné ovšem není prostěradlo všude- například v ošetřovatelství na klasiku se třemi modrými pruhy jako dálničními na podložce nedá dopustit... Konzervativní postupy však mají své opodstatnění- déle vydrží, tedy vícero praní, nedělají se uzlíky aneb žmolky ani jen tak neděraví. Stoprocentní bavlna.

Kapna také vyžehlená, postup stlaní lůžka bývá navlas stejný několik desítek let. Zřejmě je tento proces stlaní našíř i na délku nepřekonaný a v něčem i jedinečný rituál. Jak tomu mají ošetřovatelé v zahraničí, nemohu- snad naštěstí- srovnat.

Čtu na moderním dezénu s červenými pusinkami v práci: „Láska je láska“ a „Lásko má ja stůňu“ a na kapně s dezénem kravky:“ Elegance sexy holiday“. I do zdravotnictví tu a tam dají natahovací onen civilizační výdobytek korunovaný žádoucím krepem. Adié, moje naškudlená výbavo, kolik času jsem za tu dobu od devadesátých let postupně asi ušetřila?! Přečetla jsem za tu dobu mnohé.

Natáhneš prostěradlo a veškerá škrobenost je ta tam, prostě člověka opustí. Zbyde dojem jak ze žvejkačky, která se přizpůsobí.

Ovšem doma člověk uvítá svoje pohodlí a natáhne se narychlo, moderně a bez žehu. Natáhnu a jdu. Doufám, že přitom i zůstane.