Válečný žal...

Podobně jako tzv. „Enviromentální žal“ existuje také i Válečný žal. Není to přitom nic nového, lidé za druhé světové války ho také prožívali podobně, když dávali po celém světě rodiče dívkám jméno Lidice...

Spousta publikací z války obsahuje slovo: „Žaluji.“ Termín tedy spočívá v emocionální účasti občanů s utrpením obětí v souvislosti s válečnými ději.

Winton Churchil ho také prožíval a chtěl nechat bombardovat koleje do Osvětimi.

V té době ale nebylo tolik přímých důkazů jako máme v nynější době sítí. Svět nechtěl uvěřit v strašlivá příkoří a podobně jako i dnes byl zčásti dezinformován a bagatelizoval tedy v určité době utrpení v táborech smrti. Například je známý příklad „ vzorové táborové vesnice v Terezíně“.

Utrpení jako první anebo jako ti jedinci, kteří více či dříve cítí válečný žal jsou právě umělci, filosofové, spisovatelé.

Timothy Snyder, spisovatel, Banksy- street-artový malíř, herci Arnold Schwarzenegger, Sean Penn, herečka Angelina Jolie, Celine Dion, italská kapela Maneskin například suverénně otevřeně podpořili trpící ukrajinskou stranu v konfliktu.

Válečný žal rozhodně netrápí každého člověka, obzvláště v době, kdy společnost jako taková pustne, kdy se dostává k moci ve větší míře než dosud hrubá síla. Indicie žalu se však u některých citlivých jedinců objevují již velmi brzy, možná se dá mluvit i o schopnosti jednotlivých lidských „médií“ cítit utrpení i na větší vzdálenost.

Moje ukrajinská spolužačka na kurzu mluvila o zvláštním „efektu zla“, těsně před invazí ruských vojsk v únoru 2022. Mluvila o nepopsatelném a tísnivém pocitu zlovolného ticha, kdy možná i fauna zřetelně cítila to obrovské zlo v ovzduší, nebylo slyšet vůbec nic, tedy ani ptactvo, i domácí zvířata podobně jako před těžkou bouří utichla.

Opět žijeme v období velkých autokratů a je otázkou, jaké třecí plochy si mezi sebou vymyslí, nejde snadno předvídat jejich emocionální rozpoložení. Určitá bezmoc přímo formuje frustraci davů. Nejsme schopni odhadnout dopředu s určitostí případný dominový efekt jednotlivých akcí.

Dalším opačným fenoménem je popíráním situace, určitým zpravodajským negativismem, který postihuje některé občany, a ti nabízeným informacím nejenže nevěří, ale dokonce je zuřivě popírají. Narážím na film Velký vlastenecký výlet. Snad to je jejich obranná reakce organismu na stres, kdy si nemohou připustit, že by se tedy zhola mohlo něco až tak zlého odehrávat. Občas tento negativismus bohužel postihuje i naše vrcholné představitele, kteří by hlavně měli nepodléhat dezinformacím a oni se jedou na vlastní oči přesvědčit, co se vlastně děje... To se žalem ani zpravodajským negativismem ovšem nic společného nemá, spíše pak s alibismem.

Hodnotové systémy se nyní radikálně mění, i navzdory tomu existují velké skupiny obyvatel, které nezištně pomáhají válkou postiženým občanům, a to je skvělé. V dnešní době wifi přihlížejících přibylo a pomáhají co jim síly stačí, angažují se oni i celé jejich rodiny včetně dětí ke zmírnění tohoto obřího smutku.

Dobrá zpráva rozhodně je, že různí trollové a vatníci nemohou nikterak zvrátit válečný žal u jedinců s velkou citlivostí, lidé vidí a cítí pravdu, protože srdce člověka vidí a cítí daleko více než kdejaký sprostý vulgární placený troll může společnosti vůbec nabídnout.