Příběh respirátoru a roušky

Které že předměty byly za poslední měsíce lidstvu pomyslně nejcennější? Byly to respirátory a roušky. Kdo měl značkový respirátor byl king, ačkoliv s červeným nosem, jako ten fintil z písničky od Bolka Polívky.

Příběh respirátoru a roušky, jinak též dvou zdejších bloggerů, co přišli o práci...

Ano, všichni jsme viděli toho fintila, co na krku měl řepkově žluté motýle a klaunův respirátor, jenž do metamorfozy v klauna Belmonda měl opravdu jen krůček.

V jedné firmě filmového města se mezitím hrála velice zajímavá hra postrádající fair play hru: na čtyři zaměstnance zbyly jen pouhé tři respirátory, takže nastalo rozpočítávadlo, kdo půjde z kola ven: Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Ano, na jednoho ukázali prstem a vyloučili ho pro nedostatek ochranných prostředků proti kovidímu Sarsu...

Přišel o práci. 

Klaun stále makal pro krále. Koukněte na toho fintila! Zase je št´astnej jak veš.

Mezitím v jedné školce přišlo udání na učitelku, že s nezakrytými ústy, jsa bez roušky zpívala osamocena od lidí s diskrétním rozestupem pod sochou TGM kacířské písně. Rozrušení spoluobčané podle fotografie umístěné na jejím osobním profilu usoudili, že zpěv bez textilního nonsensíku by mohl ohrozit chod zařízení. Udali ji proto a byli protentokrát zachráněni.

Klaun vykrádal banky a roušku si přetáhl div ne přes oči. Byl pro lidstvo velkým požehnáním, neboť ve třídě V4 pod rouškou a se svým směšným respirátorem paktoval se jinými orgány a vrátil mínění lidí do dob hluboké totality. 

Nezaměstnaní bloggeři šli tedy proto zpívat svatému Václavovi po této veliké bouřce a byli zachráněni.