Paseka forever...

Cestou potkávala takové ty pondělní klasicky zamračené tváře, venku byla naproti tomu obleva. Cestou z výstavy fotografií ji upoutal retro plakátek, navozující atmosféru dobového filmu...

Tajuplná výstava, jak jinak, beze jména, měla  zpátečnický název "K lepším zítřkům." Venku seděla straka na olši, již v klidu, stroje se protáhly a bylo po velkém odhlasování, které vyhnalo do ulic nejednu francouzskou hůl.

Každý se domníval, že by měl cosi dokazovat někomu.  A autisté byli poslové pravdy, jelikož lež nesnesli, mimo vtipů třeba také ještě.

Automat byl skoro vzorně vyzobán, na stránce dějepisu dívky nepokrytě obdivovaly Šebrleho, taková vzpruha! Oni kdysi těch fotek v knížkách tolik neměli, natož atlety a na plakátovací ploše se tehdy zamodral velký nápis: " Sou i horší vjecy!" Kdosi jiný, asi ze sekce metálů jim  tam připsal "Třeba Wanastovy." Což další průchozí zase škrtli, den byl tehdy ták dlouhý!

Kromě sirén, ve středu byla ještě nabízena služba psychiatrická, zcela v souladu celkového stavu vjecí okolních. Paseka byla pro Vilmu slovem vonícím nejen po vřesu, mateřídoušce, borůvčí a pryskyřici, ale skutečný nefalšovaný růžový palouček, kde bylo možno absorbovat snad i sosákem nové i staré knihy, noty, tisky, reprodukce a nespočet dobrých rad a kamarádů. Chodili tam ve čtyřech, punkerka, lady, Vilma a bratr Sovička, jenž neřekl nikomu jinak než "bratře" či "sestro." Jeho bílý zimní šál vlál náměstím mezi oblouky od zimy přes léto do další zimy. Objímal každého, kdo mu to jen trochu dovolil. Čelil  přitom podezření, že je skrytý příznivec Hare Krišny. Podoben Janovi Hrušínskému, akorát, že taky nebojoval s medvědem kvůli Šípkové Růžence, které lady byla převelice podobna, pod paží většinou nosíval Malého prince, jehož býval široko daleko největším znalcem... 

Lady blond, která s ním bydlela ze zvědavosti, krátce zhodnotila jeho abstraktní snahy jednoho deštivého říjnového odpoledne. Ovály barev džínových, indigových, teple okrových, puntíkových, ze kterých byla tak zcela nesvá a jež ji trvale obklopovaly, ohodnotila slovy děvčete z Rodinky: "Čím to, že ty tvoje ovály ze všeho nejvíc připomínají pí..?" 

Následné jeho objetí nebylo však řešením, a proto se jako vždy uchýlil do místa zvaného "Za vodou", kde brzy všechny chmůry odneslo zurčení nedalekého splavu., Punkerka by ovšem dle tehdejších propočtů úplně nevylučovala, že pro medvěda bude velkým citovým problémem chystaná olympiáda. Nikdo z nich však nebyl až tak sportovní typ, a tak jim ta absence byla fuk...

Punk Hladivá, sama vášnivá pejskařka, četla právě knihu o jezevčíkovi plemenném, zamordovaném jedem pro vyšší účely a čítala úryvky zbylé partě, což jim obrátilo jejich blankytně nevinný svět vzhůru nohama. Nejméně je vyprovokovala k další četbě a návštěvě středověké mučírny... 

Také zde koupila kazety a ke knize třeba Šabacha, přibalovali tzv. prémie, třeba O židovských hřbitovech... 

Slovník literatury z roku 1985 skutečně opomíjel velké české celosvětově uznávané autory, jež byly vybroušeny dle vzorů nehodných faraonů z tiskových forem paměti.  

Na koleni však byl tehdy hbitě vytvořen slovník dodatkový, totiž zakázaných českých autorů, jež se našlo nejméně patnáct....

Všichni kolem už svoji vysněnou árijku měli, i pan bratr. Nedalo se, než psát a spát.  Překladatelka němčiny dokazovala, že cudeťáci nejsou až tak špatný a totéž se snažili dokázat i židé, cikáni, skíni, děti, a všechny skupiny, co se jich kde míhalo...