Odjezd do Anglie... /povídka/

"Lidé jsou single mimo jiné i proto, že nemají v dnešním světě dostatek osobního prostoru a volna, čili vedle zaměstnání a povinné sebeobsluhy a existence jim prakticky nezbývá čas samostatně přemýšlet. Chtějí na něco zapomenout?"

25.1. Dočítám Šifru mistra Leonarda, co jsem dostala k Vánocům. Faakt síla. Tajemná hnutí, svatý grál, tajemní zednáři, hnutí Úsvit, Máří Magdaléna, Mona Lisa, tajemná místa...A do té Rosslynské kaple bych se vážně jela podívat.

14.2. Je Valentýna, musím také najít nějakou lásku, vyrazíme někam s Helčou, asi na disco. 

28.2.Sbalil mě na diskotéce, měl rolák a masivní stříbrný řetěz se mu klinkal na místě klíční kosti. Jmenuje se Kája. Jeho robotí pohyby při tanci dokázal umně přehlušit salvou povzbudivých slov a poklon, těmi mne  úplně zasypal...Všichni z jeho party už prý holku mají. Vlastně ho tak trochu znám, bydlí skoro za rohem. Má takové hluboké oči.

Paní H. nalezla mezi věcmi své dcery několik věcí, cédéčka, fotku a deník. Když utírala prach, našla ho zastrčený za velmi obsáhlým anglickým slovníkem.

2.3. Supr, má taky psa, jdeme je dnes spolu vyvenčit, mám takovou radost!

8.3.2004:  Dneska jedeme za jeho přáteli. Snad se jim budu líbit, poslouchají jinou muziku, jsou hlasití, propříště bych radši byla doma.

15.4. Jedu na grilování, minule jsem se tam setkala s klukem jménem Mendy, byl tam s přítelkyní Klárou, mluvilo se kapelách, ona je v pohodě, ale on mluvil pouze o zbraních, anebo snad maketách, také o armádě. 

17.4. Dnes fofr v práci, kopírovala jsem haldy papírů, těšila se domů. Naši jedou na návštěvu, pozvu Karla k nám domů. Na grilovačce mluvili o divných věcech, prý nám to prase na grilování snad přivezli v pohřebním autě, nevěřila jsem jim ani slovo, jeho přátelé mají poněkud zvrácený černý humor, kterému nerozumím .

19.4. Byl to pěkný večer, když je se mnou sám, chová se naprosto jinak. Zítra si vyrazíme do společnosti ! Těším se nakonec.

22.4. Posloucháme Orlíky, Rozsudek a jiný kapely. Smějeme se jejich sousedce, nosí takový borůvkový přeliv a vypadá jako... Říkáme jí Milka, fialová kráva.. Dnes jsme byli nakupovat oblečení, vybral mi nějaký ármy hadry, sobě taky a vysoký boty s tkaničkama. Pak jsme poslali balík z pošty, co bylo uvnitř, nevím. Karel se tvářil vážně, tak jsem se ani neptala.

23.4. Hrajeme paint- ball, kluci ukazují jakési makety zbraní, mají toho plnou skříň. Něco je jiné, když je s nimi, jsem pro něj vzduch. Příliš mne to nebere.  

30.4. Zdálo se mi to, nebo mne při tom škrtil? Jeho máma je hodně skeptická, snad se jí líbím, mám ale příliš silná stehna...

1.5. Jedeme na  sraz!

3.5. Všichni byli oblečený podobně jako my, kluci hodně vystříhaný a některý holky taky. Karel mne stále tahal za krk nebo kolem krku. Kapely řvaly, někdo mě polil pivem a při cestě ze záchoda na mě kdosi jiný plivl a vynadal do cikánek. Karel na to nereagoval, byl jak pominutý, něco řval, mával pravou rukou spolu s ostatními. V našem hloučku kdosi vyprávěl, že minule grilovali  maso na náhrobním kameni. Udělalo se mi totálně zle a prosila ho, abychom odjeli. Opravdu jen nerad mne odvezl, vypadal jako v transu, takhle ho neznám. Nemůžu usnout.

4.5. Tak se mi to nezdálo, opravdu mne přiškrcoval, tvrdí, že některý celebrity to vysloveně milujou, jaký, to ale neřekl. V noci nemůžu dýchat, budím se. Spím při světle.

6.5. Klára s Munem jsou mrtví, někdo je umučil. Píše se o tom snad ve všech novinách, bylo to taky v televizi. Nemůžu vůbec spát. Mám úzkosti, nedojdu málem ani k ledničce, bojím se projít okolo okna, plazim se.  Vždytˇ jsem nic neudělala, proč, nevím, co se to vlastně děje? Co když za oknem někdo čeká?

7.6. Máma s tátou se o mě bojej, On čeká na mě denně před budovou a nezajímá ho, že už ho nechci vidět ani s ním mluvit. Jezdí pro mě táta, ale nechápe ten můj zvrat. Kdybych tak aspoň měla sourozence, nebo někoho, kdo by mě chránil! Mám jen tebe, můj deníku !  Nemůžu spát, nemůžu jíst, nechávám se zapírat, telefon už nezdvihám, naši by mi asi nevěřili, nechci je dočista utrápit.

8.6.2004  Městečko spí, náš Bruno venku štěká, bude se mi po něm a po všech stýskat. Věra jede jako au-pair do Anglie, balím to tady taky a mizím, mizím s ní, bojím se víc než kdy v životě, bojím se policie, nejvíc Karla. Ujedu, než mě někdo také oddělá! Tu knížku beru sebou.

Paní H. pouští hadr, vyhlédne z okna na ztichlý lunapark a jde k telefonu...

PS.:Promiň MÁMO promiň TÁTO !

.