Obraz v síti

Bývaly prý i lepší dnové… Jistí manželé ze Sudet si spořili pod svůj polštář asi tak necelých deset let schovávali od války penízek k penízku, byly na nich nejrůznější profily, byl na nich také Masaryk…

Prodávali mléko od krávy, med od včel vejce od slepic. A tak když měli v roce 1952 měli naspořenu poměrnou část peněz, začali si tedy vybírat vhodnou nemovitost, rodný dům, kde by celá rodina bývala. Na výběr měli tři ucházející chalupy, no nakonec si jednu z nich vybrali.

Co čert nechtěl, už už chtěli dům zaplatit a převzít, když tu zčistajasna přišla do vsi majetková reforma, bolševický způsob krádeže . A tato zaklínací formule v podstatě smetla jako velká vlna přes palubu či přelévací oblouky vodního díla při povodních jejich celoživotní naděje navíc v nejnevhodnější možnou chvíli..

Co dodat? Přišli o všechno, byli tedy na mizině. Z nyní již prakticky bezcenných šlupek z kanafasu si zakoupili pro ně v jejich očích učiněné avšak naivní, umělecké dílo, dopadli dočista bezmála jako tuhle Bohdalka…

Byl to obraz přehrady Les Království, ke které chodili jako mladí, která pamatovala dny, kdy v Bílé Třemešné ještě bývávala policie. Nepočetní četníci uprchli před wermachtem, aby se od té doby do těchto končin již nikdy služebně a do odvolání nevrátili.

Zřejmě se při koupi obrazu vycházelo a jednalo o důkaz pevnosti manželské jejich vůle, charakteru. Jisté je, že lehce naivní, žánrová krajinomalba se dědila a slibovávala tu za vysvědčení, onehdy za pomáhání a tak vůbec, visela dobrých aspoň třicet let na jednom místě, až za nejasných okolností zmizela, zbyl po ní, po krajince malované, pouze šedavý obrys na jinak zelenkavě mátově vyválečkovaném pozadí. Střešní okénko smutně promítalo vrtochy počasí na prázdné stěně.

Malba se dědila, tedy přesněji řečeno měla dědit v popředí dva a půl pařezu, obraz mi vždy připomínal převelice kulisu k loutkovému divadlu. Ovšem bez loutek.

Bratranec, toho času černá ovce rodiny tuto památečnou, nedotknutelnou, nevyčíslitelnou, nadčasovou architektonickou malbu sňal i s rámem a na kole zrychleně odvezl do zastavárny, ou... Raději nemyslet, co se mu cestou mohlo s tak drahocennou „chalupou“ stát? Jel s ní dokonce přes přehradu, kudrna. Obraz mu mohl vypadnout z ručníku, jímž měl cenný artefakt zavinut a byla by přehrada v přehradě, kdo to má...

Přehradu malovanou nakonec přece jenom objevili rybáři. Tedy mí synové chodili na kroužek rybář a ejhle, co na chodbě viselo? Aha?

Po jednom skenu přišel matčin sten : „Je to ona, ten rám, je to vono!“

Bratranec, toho času černá ovce rodiny tuto památečnou, nedotknutelnou, nevyčíslitelnou, nadčasovou architektonickou malbu sňal i s rámem a na kole zrychleně odvezl do zastavárny, ou... Raději nemyslet, co se mu cestou mohlo s tak drahocennou „chalupou“ stát? Jel s ní dokonce přes přehradu, kudrna. Obraz mu mohl vypadnout z ručníku, jímž měl cenný artefakt zavinut a byla by přehrada v přehradě, kdo to má...

Přehradu malovanou nakonec přece jenom objevili rybáři. Tedy mí synové chodili na kroužek rybář a ejhle, co na chodbě viselo? Aha?

Po jednom skenu přišel matčin sten : „Je to ona, ten rám, je to vono!“

Nenahraditelnou ztrátu zjistila také babička, zdálo se jí, že se bratránek nějak často zamyká, vnikla do pokojíku, našla pouze zašlý obdélník pod oknem. Pachatel mlžil, pravda vyšla stejně najevo, ale až rok po její smrti.

A co myslíte? Byla ta tam. Příběhů z dob majetkové reformy bude asi mnoho, nemyslíte?

,