O svátečnosti chvíle !

Jsou dny všední a sváteční, jako jsou i lidé nevšední a nesváteční. Nemusíme však do svátečních dnů zahrnovat některé jiné výjimečné dny. Stát či někteří politici nám ovšem chce nyní svátečnost zatrhnout. Co tím asi je sledováno?

Tak například paní Dalliové se znelíbily Vánoce, a tak je vehementně stírá, možná jejím vzorem není nikdo jiný než jistý státník stád s beranicí, který ve svém nevšedním projevu Ježíška zestaral a učinil z něj po vzoru sovětů dědu mrázka. Přichází prý z východu a září mu radostně rudá hvězda. Ano, byl to Antonín Zápotocký.

 Svátečnost období adventu je známa již staletí, a to, že se u nás na čtyřicet let na Ježíška pozapomnělo bylo hlavně díky soudruhům agentům... Tak vítejte zpátky soudružko!

Svátky jsou zkrátka svátky: Lidé očekávají klid, atmosféru, sváteční menu, nevšední zážitek, setkání s blízkými, s přáteli, který se nekoná denně a ke kterému mohou upínat svoji mysl v řádu týdnů či dokonce měsíců. Proč by to mělo být jinak? Je na tom snad něco nevhodného?

Pro jiné má svou nevšedně sváteční důležitost firemní merenda: Těší se na setkání s milými za nehektických podmínek, na oblíbenou živou muziku, flambované dezerty, zajímavou hru, co pro ně zaměstnavatel opětovně připravil a kterou jim vlastně děkuje za uplynulý rok. Dříve se rozdávaly kolekce za písničku či básničku. Dnes se například hraje bowling.

O Vánocích či Velikonocích se hrály hry, dnes je to ovšem zapomenuto... Zůstalo nemnoho zvyků, nejspíš znáte již jen štědrost obdarování. Dříve se například třáslo plotem, házel se střevíc, věštilo se z jablek anebo z cibule a také ze studně. 

Na co všechno máme nyní zapomenout? Ale proč? Vždyť jsou to většinou akce očkovaných členů jedné neměnící se skupiny občanů!

Nehledě na to, že i mnozí vládní činitelé a mluvčí si tu a tam svátečně přihnou a pak končívají zcela nesvátečně jako každý jiný nevěřící opilec, jako záchyt. Káží vodu a pijí víno? Ještě, že se tak děje pouze svátečně!

Některé občany hněte na svátcích jejich klíčovost, tedy právě ono duchovno. Svátečnost rovná se vznešenost. věřící jsou ve své víře totiž vznešení. Svátečnost přitom není svátost.

Nepřejí si, jelikož tomu sami nehoví, aby ostatní, jež duchovno chápou a je jim vlastní, aby tito neateisté slavili svou duchapřítomnost. Však přece ať si dělají co chtějí! Jejich horlivý ateismus  jim přece nikdo nevymlouvá. Máme demokracii. Těší se ateista na něco? Dle mého názoru často na to, až něco vědecky někomu zakáže.

Svátečnost, to jsou naproti tomu dvě páteční šabatové svíčky, vánočka, adventní věnec, menora, mše, atd... Zpravidla ty rituály, které pozvednou a omyjí ducha.

Je na každém z nás, zda si umíme svátečnost jaksepatří užít, zda se postíme anebo předstíráme hojnost denodenně. Aby si člověk vychutnal svátek, musí svátku předcházet půst, nějaké to odříkání. Třeba skromnost v jídle, aby pak svátek naplno prožil, propuknul. Anebo ticho, aby posléze o to více užil vyznění koled, třeba konkrétně teď na Vánoce. Zní koledy, které jsou určeny právě a pouze pro tuto sváteční příležitost. 

Ptám se: Když nyní státní aparát nařídil lokálně duchovní půst a kulturní bezvědomí, bude poté následovat duchovní svátek? Epochální obroda? Něčí předvolební kampaň? Anebo kulturní revoluce v jiné podobě? 

Celé svátky jsou taknějak o naději a také o lásce a radosti. Narození. Anebo o Znovuvzkříšení... 

Přeji všem pěkné sváteční dny!