Nepohodlný III. odboj?

Dnes se stále více ukazuje, že III. odboj rozhodně oním rokem 89 neskončil. Množství kauz se značkou levicového radikalismu můžeme pozorovat i nyní a v blízké minulosti. Například kauza Vrbětice.

Na území Česka působí v současnosti hned několik levicových hnutí, z nichž některá patří do těch extrémistických...

Pro některé jedince však památného dne 17. listopadu boj za svobodu neskončil a svoji nezměrnou aktivitu upřeli právě směrem k potírání tohoto nebezpečného radikalismu, domněle vymýcenému.

K takovým osobnostem neusnuvších na vavřínech Sametové revoluce bezesporu patří i kapitán Vladimír Hučín, který byl důstojníkem organizace BIS v 90. letech a byl vyhodnocen v tomto zadání jako velice úspěšný.

Jeho posláním i cílem se stalo a i nadále zůstává sabotovat levičácký systém a to hlavně v jeho počátcích, zaměřuje se na jeho slabiny a konkrétní vazby. Proto v rámci práce pro BIS ho neutuchající, ojedinělá intuice vedla neomylně k zaměření na skupiny tvrdě odporující mladé demokracii.

Nejednou se kvůli tomu dostal do potíží, střetu se smrtí, do represí. Nakonec byl za podivných událostí po sérii bombových útoků zproštěn svého povolání u bezpečnostní informační služby.

V devadesátých a desátých letech pan Vladimír Hučín navzdory demokratickému státnímu zřízení prožil řadu nechvalně proslulých opatření, jež jsou připisovány hlavně období Normalizace: odposlechy, domovní prohlídky pustošící byt, fyzické i psychické týrání, vazby, věznění. Za vlády a notného přispění strany, která šla do chomoutu opoziční smlouvy a namátkou čelila nejen kauze OLOVO.

Po sérii různých výbuchů v Přerově, které však nebyly jeho prací a měl za úkol ony události vyšetřit, tyto byly pouze více či méně zdařilou kopií jeho odbojové činnosti před rokem 89, a proto mu byly automaticky připisovány jako jeho dílo, ačkoliv neexistují důkazy a časová posloupnost ani neodpovídá tomu, že by mohl být současně na několika místech a být jejich strůjcem. Jeho tehdejším cílem byl hlavně proces postupné osobní rehabilitace u soudu, na základě jeho III. odboje a tuhého odporu mu byl mu rovněž přiznán statut válečného veterána. Stal se nejmladším členem Konfederace politických věznů.

Soukromé noviny z Bruntálska, financovány ruskou ambasádou, ho okamžitě na svých stránkách neobjektivně obvinily z terorismu tak, aby bylo v jeho neprospěch změněno veřejné mínění. Proč žádný ze soudů u obvinění z těchto detonací nebyl veřejný?

V rámci BIS se Hučín zabýval rovněž antisemitskou problematikou, jejíž operativním názvem byl Sion. Zprávy byly posléze analyzovány a sloučeny do kategorie Antisemitismus. K němu opakovaně docházelo v prostorách zámku Ostravě Porubě u Statise Prusalise, Zemanova blízkého přítele, podporovatele a agenta Stb s krycím názvem Stratos. Zde se často mluvilo rusky, scházeli se zde vlivné osobnosti, vznikly zde například noviny „Nové Bruntálsko“ a zrodil se nápad imitací retro útoků podle rukopisu Vladimíra Hučína.

Jak je možné, že z celkem více než pěti zničujících detonací, ani jeden tento bombový útok v Přerově po roce 1990 připisovaný Vladimíru Hučínovi se nepodařilo objasnit?

III. Odboj žije a v dnešních souvislostech není pochyb, že opodstatněně, stále existuje řada lidí, kteří bohužel uvěřili v utopii ale naštěstí i těch, kteří se snaží předejít katastrofě v podobě znovunastolení totalitní společnosti. Pan Vladimír Hučín je jedním z nich...