Nejlepší obrana není útok, ale...

Žijeme v rozporuplné době: náhle není jisté, zda nebude porušen letitý mír či smír v Evropě. Jsou nahlodány pilíře, které se zdály být nezničitelné: dohody o suverénnosti té které krajiny nyní nejsou jisté. Začíná se nebezpečně   

skloňovat slovo válka...

Válka má přitom mnoho podob: například nyní máme boj s nemocí Sars cov. 19 a tam funguje třeba první kovidová linie. Má samozřejmě i své mírové protipóly a alternativy: "Budeme surfovat na omikronové vlně" jak vyzval tuhle v radiu pan Konvalinka. Dokonce už na šesté vlně kovidové.

Kdysi jsme takhle leda tak surfovali po šesté vlně kupónové privatizace, leč časy se mění. V devadesátých letech byl mír a klid. Nyní létají vzdušným prostorem stíhačky, zatím pouze cvičí. Henleinovci také zpočátku pouze cvičili v blátě a byli všeobecně k smíchu.

Armáda nynějších školních asistentů, kterých je údajně přehršel se stala dnes obsáhlejší než naše skutečná armáda. Tato je oslabená, rovněž zoufale nevelká vzhledem k tomu, že nedaleko nás se schyluje k válce. V Evropě! Margaret Thatcher kdysi mluvila o rovnováze vynaložených státnich investic, napřiklad do sociální oblasti versus do armády, či chcete-li obrany, ale do vnitra tedy do zbrojeni. Přímá úměrnost prostředků má vždy své konkrétní výsledky a nesmí se přeceňovat ani zbrojení ani sociální oblast, ale nemá se nadužívat! Mám obavy, zda u nás nedošlo k nepřímé úměře na straně obranyschopnosti, ale být vrchním velitelem sil musí být náročné. Nechci připomínat Spartu a její uspořádání, ale na ně by si málokdo troufl.

  Nejde o to armádu nutně použít k útokům, jde hlavně o pojistku či demonstraci sily čili o respekt nežádoucích anebo samozvaných a surových autorit... V každé době se totiž najde uzurpátor moci, diktátor, autokrat. A na tyto výtečniky platí jen a pouze chřestění zbraní, tedy hrubá sila a nic jiného než to. Nežijeme sice ve dvacátém století, což bylo století válek, ale nemůžeme usnout na vavřínech trvalého míru.

Pamatujte si: přednášela nám v roce 1996 profesorka dějepisu, historie má pouze tři cykly: mir, krize, válka, mír, krize, válka a to stále dokola! Jak uslyšíte-li v životě výraz hospodářská krize, bude logicky následovat válka.

Zajimalo by mne velice, co bychom vlastně na místě dnešní Ukrajiny dělali my, na hranicích právě naší země....Máme své bohaté historické zkušenosti. Co uděláme, když se nebezpečí nezastaví na prahu východní Evropy?Nedopusťme zrušení senátu za žádnou cenu, vzhledem ke známému mechanismu z Ruska, znamenalo by to přímou cestu k vystoupení České republiky z NATO a EU. Z Ukrajiny uprchlo mnoho občanů i k nám u nás v nevelké obci na Trutnovsku je napřiklad celá jedna třida ukrajinských děti...Nyní si čtu knihu Čtyřicet dnů od Franze Werfela, pojednává se zde o události z roku 1915 tedy o arménské genocidě a tato kniha byla kdysi za poslední světové války zapovězena. Invazi Turků do Arménie se tehdy postavili obyčejní vesničané a svoji svobodu a zem sveřepě bránili...Držme tedy pěsti dnešním diplomatům a vyjednavačům, že tento konflikt bude negativní a naplno se nerozhoří neřku-li nerozšíří...