Nastává čas letáků...

A tím zdaleka nemyslím ony strakamakaté mnohastránkové marketingově lesklé produkty našich schránek. Těm, které zaměstnávají mysl spoluobčanů a dělají jim vrásky, kam vlastně vyrazit za nejvýhodnější potravou...

Mám na mysli onen prvý význam papírů s krátkým, významným sdělením. Ne tedy informační bulletiny z renesance, ale skutečně důležité úderné informace hodné charakteru zpráv, nynějšího lokální dění.

Jistě existuje i víceméně alternativní historie tohoto fenoménu, kdy v totalitách byli občané konfrontováni se soukromou iniciativou autorů takovýchto drobných razantních textíků.

Ve valné většině jsou lidé v takovém případě sami autory i distributory glos a tyto jsou upřímné, nepoplatné, nepopulistické.

Za dob fašismu i v samotném Velkoněmecku působil drobný nenápadný muž, jehož poutavý příběh podle skutečnosti je vepsán v knize „I ve smrti sami“ a statečný chlapík vzdorující samotnému Adolfovi sázením vlastnoručně psaných letáků se zde jmenuje Otto Quangel...

Cílem takového textíku je informovat ve zkratce a bez omáčky či odvádění pozornosti na nejdůležitější zpravidla jedinou věc.

Velkým propagátorem umění nenápadnosti za druhé totality, člen třetího odboje, Vladimír Hučín dokázal zmást svými netradičními postupy v kladení papírků i zkušené ostřílené estébáky.

„Propaganda nedělá z lidí idioty, propaganda je cílená na idioty...“ G. B. Shaw

Možná již přišel opět čas na tuto ušlechtilou zálibu, obzvláště po mnohých zavádějících průzkumech veřejného mínění... My máme výhodu velké dostupnosti kopírek, tiskáren a počítačů, v nichž můžeme vytvořit mnohé.