Konec kronikářů v Čechách?

Ubývá míst, kam si člověk může jít prohlédnout kroniku, věc dříve celkem běžnou. Nejrůznější školní i jiné srazy, či dny otevřených dveří, mívaly k dispozici zpravidla ručně psanou knihu. Nyní dochází k zániku i této retro funkce

Dnešní svět však na této dříve rozšířené službě absoutně nelpí, stává se, že i připomínky významných výročí větších organizací obsahují spíše nějaké ty veliké a neobsažné panely, než že by byly návštěníkům poskytnuty kroniky. Přesto, že jsou zpravidla kronikáři pečlivými zapisovateli údajů, vyhlížejí, že jejich mravenčí práce skončí v archivu a vybírají si proto obezřetně své nástupce, tito svůj úkol už mnohdy neplní a rozhodně jim za to nehrozí žalář.

Mohou za to jednotlivci, anebo nás tlačí čas chovat se v mnoha záležitostech úsporněji? Proč u nás probíhá tento fenomén, jedná se o to, že jsou lidé vzdělanější, a proto zorientovanější v tom, kde hledat příslušná data, anebo jsou nástupci takzvaně pohodlní?

Co myslíte, jsou ruční záznamy přežitek, anebo jakási retro zábava? Zajímavou a lakonickou odpověď jsem jednou dostala od vedení jisté vzdělávací budovy:“ Web je taková kronika.“

Mají tedy tyto společenské deníky větší opodstatnění? Jakto, že například některé kroniky mají záznamy klidně i šedesát let a my se bez nich nyní tak lehce obejdeme? Jsme tedy moudřejší zdigitalizováním oproti našim předkům?

Nevnášíme ale do webů žádné naše poznatky, většinou jde pouze o nějaké záznamy a ještě spíše stručného charakteru, například o přenosy fotbalových zápasů anebo o vybíjenou. Není tam tolik srovnání, různé posloupnosti, chybí statistika, rukopis kronikáře, otisk, žádný lidský element nemoderuje dění.

Myslíte že jde o pokrok anebo spíše o úpadek záznamů ? Proč tedy kroniky mnohde nejsou k zběžnému prohlédnutí pro zájemce o minulost, která se jich nějak osobně týká? Proč se klidně i přes sto let psalo ručně a nyní by to mělo být zavrhnuto? Stala se naše doba natolik výjimečnou?