Homo pacient... /fejeton/

Po době kamenné, železné atakdále přichází nyní doba zdravotní, zdravotnická, vyznačující se elementem zdravotnických pomůcek. Lidé do dvacátého století prakticky neznali 90% léků, přípravků a léčebných či podpůrných materiálů. 

A proto si vystačili toliko s bylinkami, zdravým životním stylem, pestrým a střídmým jídelníčkem.

Před časem jsem navštívila se synem alergologa a dostala jsem nabídku také "si fouknout, protože jsem  takzvaně potencionální pacient..." Domnívala jsem se, že jsem se přeslechla, ale na vysvětlenou mi byla zopakována rodinná anamnéza, že můj otec je rovněž pacientem u našeho pana doktora. Skoro sugesce, ale na mne si nepřijdou!

Protože nekouřím, žiji v relativně zdravém prostředí a snažím se posilovat plíce dýcháním na četných procházkách, plaváním a i zpěvem, domnívám se, že ještě dlouho nebudu pacientem či dokonce tato predikce vůbec nenastane...

Nakonec i v místě, kam se jezdíme rekreovat bydlí množství občanů magistrů z lékáren. Tito vyznávají kromě zdravého prostředí ještě bio potraviny, vesměs si je sami pěstují, užívají naprosté minimum preparátů z lékáren a používají ho třeba prošlé. Tvrdí, že jde o obrovský byznys. Kolik léků denně tedy reálně potřebujeme?

Naše doba přeceňuje význam a dopad léčiv, předhání se v nadprodukci farmatik. Krize která přichází, se vyznačuje například i tím, že v ulicích již nezůstávají ležet žádné použité roušky či respirátory. Dle mého názoru to bude tím, že  lidé již roušky zběsile neodhazují, ale zvykli si je recyklovat /přeprat, vyžehlit/. Nechtějí do nich již tolik investovat. 

Také nemocnice se potýkají s nedostatkem materiálů, například loni neměli příliš prostředků na sešívání jizev a tak byli lékaři nuceni improvizovat-  využívají odlišných úspornějších stehů například při sešívání císařských řezů.

Nedivme se však, že homo pacient je na vzestupu- pamatujeme přece i naši prarodiče si stěžovali na četné neduhy, mysleli jsme kolikrát, že jsou až simulanti anebo hypochondři... Moje babička například tvrdila, že si jistě nevšimneme že umře a nutila nás ji navštěvovat tím pádem častěji než jak jsme činili. Léčila se vždy u moře... Další babička vyznávala dva až tři všeléky a dnes se přehoupla přes magickou devadesátku: kostival, mastička zvaná čína na revma a kozí mléko. Jinak bylinky: máta, žebříček, jitrocel, zdravý pohyb v lese a na zahrádce. Máte také čiperné babičky nebo dědy? Jaký mají styl?

Dříve se také nepřidávalo tolik soli, cukru, barviv do jídel, nebylo tolik instantních pokrmů. Existují přece alternativy- například zelené koření ze zahrádky. Člověk pak do těla nedostává příliš chemie...

Dýchání také leccos napraví či vyřeší, takový přiměřený pohyb v lese přinese více než hrst medikamentů. Pobyt u moře pomáhá hlavně astmatikům.

Také chodíte k lékaři častěji než do kina?! 

Kdyby tomu tak bylo, že by občané chodili více se smát do kina a do divadla, nedocházelo by k mnohým paradoxům dnešní doby: brašny léků k snídani, dvě léta domácího věznění, negativní syn eskortován školníkem domů, smrt na poměry neboli rakovina. 

Můžeme mít ale stále pozitivní náladu- na svátky nasněžilo, na rybnících mrzlo až praštělo a mohli jsme se věnovat zimním sportům. A co jsou to pouhé dva roky kovidové izolace oproti dvaceti létům izolace zdravého rozumu v totalitě?