Happening jako východisko z momentální krize

Umělecký happening vytváří show, známe ho již dlouho a pro nastolení šoku a následného adrenalinu se hodí jako krajní řešení pro občany, kteří potřebují rychlé řešení nějaké krize. Posuďte sami:

Když v roce 2015 náš pan prezident pomyslně zrudl krocaní barvou, byli to právě výtvarníci s osvětovým happeningem, co upozornili dne 20.8. 2015 na tento nešvar vývěsem stejně rudého pánského spodního prádla nad Pražským hradem. Pan Crhák se tehdy převlékl za kominíka.

Vězení se dočkal pan Týc, který se snažil lidem zpříjemnit čekání u semaforů tím, že na nich umístil pajduláčky.

Krátce předtím simulovali stejným výtvarným prostředkem Ztohoven masivní atomový výbuch, který šokoval zkoprnělou společnost právě sledující sněhové zpravodajství na ČT.

A do třetice- kbelík krvavě červené barvy byl vylit před velvyslanectví 5. října 2022...

Naproti tomu spousta adrenalinu byla vypuštěna do éteru 23.2.2024, když naopak žluto-modrý nátěr u činžáku, který patří či vlastně nepatří ruské federaci způsobil velké rozrušení, červené osypky a následně doslova apokalyptický úklid areálu vapkou a sedm obviněných a stíhaných občanů.

Dalo by se toho mnoho najít- svržení sochy Koněva, putovní instalace plastiky východního autokratického vůdce na nočníku rovněž skupinou Kaputin, natření tanku narůžovo, na Slovensku pak tradiční pravidelné odstranění retro symbolů komunistické moci z památníků minulého režimu.

Happening a politika taknějak patří k sobě. Když pan Pitaš vyvěsil na výročí srpnové okupace černou vlajku, také netušil, kolik doruda rozpálených tváří uvidí. Domnívám se, že touto oblíbenou výtvarnou aktivitou můžeme mnohé vyjádřit, symbol poznají všichni ihned, přitáhne okamžitou pozornost, nemusí se přitom nic číst a když to navíc tvůrce uchopí vtipně, může například do pole řepky vykousat Pac-mana... Fantazii se zkrátka meze nekladou, člověk se rád pobaví, nejen že protestuje, ale jde do toho pokud možno s vtipem a nadhledem .