Filmová a televizní krize?

Nechci být samozřejmě špatným poslem, ale sešly se události, které, že se staly v jeden jediný týden, způsobily onu kulturní kolizi... Obecně máme citlivější dobu, co se týče kultury jako takové, důvodů je nespočet: nástup

umělé inteligence, televizní krize, vrcholící odvoláním generálního ředitele televize, úmrtí pana Bartošky, prezidenta filmového festivalu.

Spolu s probíhajícími válkami, diplomatickými konflikty na mnoha úrovních čelíme nenadálé krizi lidství, takže kulturní kolize logicky navazují na stávající stav, či poměry jako takové...

Zatímco nového papeže už máme, hlava média, které sleduje u nás většina obyvatel zatím známo není. Jasně, že nějaké týmy budou spravovat festival i televizi v mezičasech co nejpečlivěji. Naše fenomenální média, masmédia dosud byly postaveny na kultu osobnosti, někteří odborníci nazvali odchod pana Bartošky jako nenahraditelnou ztrátu. Prestiž takového formátu se jistě buduje velice dlouho, přispívají k tomu i kontakty a duch doby.

Česká kultura, nejen natáčení stojí právě na osobnostech, určité značky se neomrzí a jsou naším kulturním puncem, chcete-li značkou. Například jméno Zdeněk a Jan Svěrák, Hřebejk, a podobně. Jména, která se linou z televize napříč filmem a kotví i v dětských čítankách a na kterých můžeme stavět, stejně jako výše zmínění se vyprofilovali na základech Osvobozeného divadla, Semaforu a České filmové školy.

Možná právě svébytnost českého prostředí nechala vyniknout české národní povaze, dobré ale i té její špatné stránce. Co ve filmu dojímá a rozesmívá, v realitě může být až důvodem studu. Tuto povahu mistrně vystihl Hřebejk, Viewegh, Troška až naturalisticky ad absurdum.

Bude se ale této české filmové a divadelní kultuře dařit i nadále? Kinematografii i divadlu?

Dvacáté století nám dalo fakticky zabrat, zajímavé mi připadá, že první filmová Sněhurka přišla do kin s počínající světovou válkou, máme ji tu opět v novém hávu, Sněhurku a spolu s ní i válečné konflikty, podle někoho snad tu novou nevydařenou, ale opět ji provází neklid...

Jména nové éry zatím pouze nejasně tušíme, víme že budoucí kulturní epocha to nebude mít jednoduché, snad překlene tento nenadálý nebezpečný stav vývoje, nebude poplatná době, znetvořená frázemi či zasažena nepřiměřeným patosem. Přeji jí, ať vstane jak bájný Fénix.