Fandím protestujícím učitelům

Souzním se včerejším protestem učitelů výchov. V jiných předmětech nehrozí tolik emocí i empatie a byla by to ztráta. Probíhající inženýring školství způsobuje u dětí množství traumat a nutně povede k prohlubování a nárůstu

již nyní přítomných psychiatrických dětských onemocnění. Nedávno jsem četla nějaké články o tom, že zde máme jejich nárůst a k možným spouštěčům patří hlavně mimo jiné hlavně stres při výuce, z výsledků, známek.

Tento negativní stres, který vede k vážným změnám v psychice, tak se však dá vhodně kompenzovat právě výchovami: tělesnou, výtvarnou a hudební. Možná někoho dráždí, že mu ony výchovy připadají odpočinkové, a proto nutno podle některých občanů je napumpovat dalšími vědomostmi z dalších příbuzných oborů...

Při hudební výchově tak jako při tělesné se rozvíjí pocit sounáležitosti a vznikají zde radost a pozitivní pocity při výchovném procesu a nutně zde nemusí být přesto ani žádný kvalitní výsledek. Přímo proces patří k léčivým pochodům pro očistu duše a jak zpívá prorocky Mnága a Ždorp, „I cesta může být cíl...“ Zde to platí dvojnásobně.

Protože se při nich- hudebních aktivitách stimuluje i tělo- hlasivky- dýchání a bránice, při TV pak celé tělo, při VV se stimuluje mozek a zrak, dochází k propojení těla s duchem, jsou výchovy pro děti a mládež v tomto bodu velmi přínosné. Zrak jak známo je nejdůležitější a vizuální kontakt jde přímo k CNS. Na rozdíl třeba od matematiky, kdy k očištění duše mnohdy jaksi nedochází.

Poslední oázou duše ve škole jsou pak ony dvě výchovy, jejichž učitelé představitelé včera tak rázně protestovali, ačkoliv jsou mnohdy podceňovány, tak významně bojují s dětskou úzkostí.

Vychovávají rovněž ke vkusu a celospolečenské orientaci v kultuře. Vedou ke znalosti jiných kultur a tím jejich respektu k nim.

Žáci ztratili rovněž rodinnou a sexuální výchovu, která byla napasována do občanské nauky. Předměty nejsou nafukovací a mělo by se přihlížet k individualitě učitele.

Dnes také existuje propojování mezipředmětové- v dějepise a zeměpise žáci shlédnou filmy a dokumenty, cestopisy i mnohde už na ZŠ zkusí hrát divadlo při poznání historie. Píšu o případě svých synů, kteří takto dějepis měli na ZŠ. Při češtině dochází k dramatizaci čteného a účast dětí na recitačních soutěžích se také dá počítat do dramatické formy výuky.

Ve školách dále existuje možnost jít na exkurzi, výlet anebo účastnit se divadelního představení či pořadu a kina, v České republice ve většině kulturních měst a obcích takové nabídky jsou běžně k dispozici. Není tedy třeba pouštět žilou výtvarné a hudební výchově.

Mohlo by se také individuálně přistupovat k žákům, zatímco jeden matematiku preferuje, jiný si potřebuje učivo vstřebat a odreagovat se, přičemž tyto předměty jsou právě k tomuto určeny, tedy k určité formě meditace a zážitku, očištění mysli. Učitel by měl také žákům zprostředkovat své vědění, aby nebyl pouhým moderátorem kvantit informací. Možná jsou leckde v nabídce rovněž lekce výchov pro učitele, aby lépe vstřebávali stres z výuky i oni.