Dobrovolná supercela...

Poslední dobou pozoruji zajímavý fenomén supercel ve svém okolí: pokud se v médiích hlásí, že přjjde tato bouřka, lidé přestanou či ani nezačnou vycházet z domu! Čekají na mobilu a nikam nejdou!

A potom se jednomu zdá, že občané si sami naordinovali pobyt mezi čtyřmi zdmi, ačkoliv je sobota a mají zrovna volno.

Není to tedy nějaký heknutý či rozbitý?

Třeba dneska, vyhlásili po dvanácté hodině supercelu a všichni sousedé nikam nejeli. Ráno jsme všichni vyvěsili jako na povel prádlo, aby stihlo před pohromou dozrát tedy doschnout.

Tváříce se starostlivě, za pět minut dvanáct za opatrné vůně česneku mizí kolkolem prádlo ze šnůry. Mám ho ještě mokré, čekám tedy na pověstný vítr před bouří, co ho dosuší, jež ne a nepřichází. Ve třináct hodin kapituluji a smotávám alespon koberec, abych prohloubila pocit sounáležitosti.

Ve dvě hodiny už jdou ven první opovážlivci a statečně obhlížejí, co ještě všechno by mohla ta pohroma schlamstnout- uklízejí pucláky, zatěžují kusy igelitu a zametají. Přece když má přijít taková návštěva. Což mi připomíná starý vtip o tom, jak se dříve ony bouřky pojmenovávaly a jedna v ČR se jmenovala Sabina. Na oné fotce jsou majitelé čapího hnízda a ona má zcela zdemolovaný deštník a zoufalá říká: „Venku je Sabina“ , její protějšek s posutými brýlemi na špičce nosu nezvykle jadrně česky odpovídá: „ At už jde ta Slonková do pr.., fakt!“

Zapínám rádio na baterky, aby mne případný bouřkový blekaut nezničil všechna ta média, která mi předpovídají supercely. A ejhle, ozývá se: „Byla to taková cela a byla celá, sametová!“ /jak pro koho/ Takže přepínám referenta cizí mocnosti jinam a jsem z těch cel už celá totálně zničená.

Ve tři hodiny to jedni sousedé nevydrželi a na vlastní nebezpečí vyrazili s dětmi na kolo, předtím totiž caparti před nervozními rodiči byli zalezlí po koutech domovní cely a nyní už až moc vysrtrkovali růžky.

Je zcela zajímavé neřkuli zábavné pozorovat, čistě sociologicky, jak lidé důvěřují médiím a zaručeným zprávám, trochu mne to popravdě děsí.

Ale ale, není to náhodou zase nějaký marketingový trik, aby lidé jezdili více nakupovat? Přece, když má přijít cyklon, nepůjdeme do Zoo či na hrad ale logicky naplánujeme raději cestu do nákupního střediska.

Děkuji tedy všem celám, že mi umožnily napsat tento dnešní fejetón, opět slyším klapot střevíčků po schodech dolů, zvedá se trochu vítr ve větvích stromů a možná, že už mi konečně doschlo to prádlo.