Dehet...

"Člověk má tolik důstojnosti jak tady ten křeček v kolotoči !" Prohlásil otec a odjel sekat trávu na chalupu... Zbytek rodiny kromě matky, vařící oběd, vyrazil do průvodu, nejprve vyfasovali erární balonky s heliem a pak se slili.

Slili se s řekou podobně  oheliovaných spoluobčanů postávajících před slévárnou, aby posléze vytvořili jednoho efektního důmyslného šneka na náměstí. Jasmína byla jednou nemocná s uchem a mohla tak sledovat živě oslavy prvého máje v jiných městech, všude byl scénář navlas stejný, lidé chodili dokolečka jako v šapitó v kruhových formacích a šklebili se na sebe. To oni sami alespoň v rámci dětských kolektivů na sebe vyplazovali jazyk.

 Cizá škola byl přirozený nepřítel, a proto z mávátek leckdy padaly fábory, v nestřežených chvilkách docházelo dokonce k šermu. Korzovali tedy a v rukou třímali tu haluzky z břízy s otáčivými holubičkami, tu s rudými praporky  anebo větrníky, dokonce zde byl k vidění celý les větrníků. Spolužák Vykal vytáhl zapalovač a počal dívkám balóny praskat, až okolo něho měly všechny prázdné ruce. Pak se vrhl na nepřátelské balony, v čemž mu statečně sekundoval Váňa. Přitom se zubil a upozorňoval tak na zlaté zuby.

Jednou celá třída vyráběla obří slunce a ona se nemohla dočkat co, dospat nemohla a až směle vyrazí s průvodem. Celá nadšená šla ulicí a koukala, jestli někdo kouká, že nese takovéhle mávátko! Po dvou hodinách  zběsilého mávání jí  ale začala hodně bolet ruka, až pak nemohla na chajdě ani otáčet seno.. 

V sedmé třídě vznikla kapela, co se nazývala Dehet a odváděla pozornost od učení, pionýra, oddílů SSM, Svazarmu, KSČ, SRPŠ, ROH, Plamenů cest a XV. Sjezdů...Název dával tušit, že "nečekejte žádnej měkkej popík!"  Rockový charakter této skupiny se odvíjel od poslechu všech možných kapel, od Orlíku, Turba, Blue Effect, ale nepohrdla ani temným vlivem Depeche mode a zjemnělým Europe...

Transformace bandu započala v okamžiku, kdy bubeník kapely Jiří, sedící toho času ve třetí lavici u okna měl jeansy nedbale rozdrbnuty na koleni a vlasy tvořily přerostlou patku. Stačilo to ovšem k tomu, aby byl nucen učitelkou před zraky třídy se převléknout do cvičebního stejnokroje složeného z bílého tílka a červených trenslí, což, a to zdůraznil, s ohledem na čest soudružek spolužaček rázně odmítl.

Živelnou rebelií odívací se parta radikalizovala, což bylo po listopadu přínosem a devízou . Kdo neměl děravá kolena, byl považován za divného. Jasmína oloupala všechny kamínky z džínů zahraniční provenience až rodiče málem trefil šlak, když se pustila do sadistického šmikání riflového. Otce obrala o nejošumělejší džízku, co svět světem spatřil... 

Stejná osoba nutící Jířu k ponižujícímu převleku skupinu protežovala pak po akcích většího formátu. Hráli v tělocvičně. Hráli v tělocvičně jiné spřátelené či konkurenční školy a také na náměstí, kde střídali jinou žabařskou squadru, hrající zrovna kotlíkovou  "Už vyplouvá lod´John B..." 

Dívky kapelu neměly a hrály tudíž volejbal anebo vybíjenou. Měly štěstí, protože revoluce odnesla sebou do propadliště dějin ony obludné modré babičkovské bombardˇáky s bílým tričkem a ony mohla nosit kreace na aerobic dle velmi oblíbeného televizního pořadu "Cvičme v rytme".

Na scénu vtrhla móda cigaretových kalhot sledována závěsem elasticit a latexu všeho druhu. Nejprve ovšem vše řádně odmávali trikolorami, odznaky OF, a bílými barety. Jas začla drtit kytaru dle vzoru sestřenice, poslouchala Kubišovou a Hegerovou a jako učitele si vybrala členy třídní kapely. Byli to takoví řečtí kluci shodou okolností. Jeden byl krásný a ten druhý chytrý. Výsledkem bylo, že se obstojně naučila brnknout pár akordů a že jí jedna kámoška zpěvník spálila v krbu.

Jenže pak přišla nová vyhláška a školy musely vytvořit deváté třídy, do této chvíle stačilo základnímu vzdělávání osm let, což bylo najednou málo. No a v nově vytvořené devítce si kapela našla novou zpěvačku, což Jas štvalo a ostatní holky vlastně taky. 

Chodila tedy aspoň na džezgymnastiku do sokolovny, tam v osmdesátkách kdosi rozmlátil pianíno a klapky se válely všude na podlaze až do patra, což jí bylo líto...Evokovalo jí to píseň Osamělý město...

Velká davová mela byla vždycky před školní jídelnou, kde měli dohromady dostavení tři základní školy a kde to každý den vřelo. Často neměla v tom rámusu chutˇ jíst, tenkrát fanoušci fotbalu kdesi v Anglii někoho ušlapali a třídní jim kladla na srdce, aby tam neblbli. Pustila jim film "Proč?" Na každý problém prostě pouštěla fimy, třeba Planetu opic anebo je vzala do kina na Medvědy... 

Začala éra nošení černých brýlí, kdo neměl černé brýle, nic vlastně nevěděl a neviděl, bylo to krásné!