Češi kupují buráky...

Dle vzoru :„Lepší doma sedět a louskat buráky“ se rozhodlo mnoho našinců doma točit palci, když zjistilo, že válka na Ukrajině opravdu existuje a nelze se již spoléhat na USA a to v žádném dosavadním ohledu- obraně a emigraci.

Proto mnoho Čechů háže pomyslnou flintu do žita. Kdysi měla podobný happening Manéž Boleslava Polívky, dnes však pan Polívka takový krok rozhodně nečiní a spíše brání ty pravé hodnoty.

Kdo nechce louskat buráky z dovozu a podpultu u sledování povinného Mrazíka, který nám kdysi naservírovali tehdejší kolaboranti a dokonce nám ho směnili za Ježíška, ten má nyní mnoho starostí.

Všechno to přitom nechtěně spustil jeden palcový titulek, který nestál za rozhovorem “ Ať jsme připraveni vzít zbraň do ruky a chránit svoji zemi“ mnohého doběla rozpálil a jiného znejistil.

Mnoho občanů začalo pochybovat o samém smyslu své dosavadní práce, začali relativizovat svoje pracovní nasazení a ti s fantazií ihned viděli zničené ulice Mariupolu a jiným zase naskočil pokojný obrázek Marfuši louskající oříšky či buráky.

Už dvakrát jsme přitom podobně sklopili uši, tak proč že nyní bychom měli odhodit zemědělské náčiní a tasit kordy? Poprvé v roce 1938, i když jsme měli opevněné pohraničí a milion připravených bojovníků, podruhé 1968 a mezitím v roce 1945.

Odpověď zní- Vladimír Zelenskyj, osoba, která řekla ďáblu: Ne! Člověk, který ukázal a dokázal, že se umí a může účinně a dlouhodobě arogantnímu agresorovi bránit, odhodlaný bojovník za samu podstatu ukrajinské identity a právo sebeurčení.

Kdo však ve skutečnosti ukázal strach, byl Putin. Má strach z Nato, ze svých věrných, z každého. V každém vidí potencionálního atentátníka, bojí se slov a novinářů. V kruhu tupých hlav se topí.

Protože se někteří předzásobují buráky, je nasnadě, že mají zaječí úmysly anebo se u nich objevily vítací sklony jako u kukufica.

Nenecháme přece v následujících obdobích zvítězit burlaka pardon burana, jen že jsme pohodlní a máme trochu nahnáno? Komu záleží na odkazu předků, ten nezvolí Bony a klid.