Celuloid o hymnách...

Co by to bylo za skupinu, národ, hnutí, nebýt hymny? Taková hymna když se pustí, tak občané vstávají, vášně planou a fanoušci kvílejí. Rozhodně jsou maskoty a mají oslavný charakter...

Jsou zkrátka nezbytné, vedle třeba ještě praporů a znaků charakterizují celou posádku a klan. Fotbalová- zelená je tráva, školní hymnou je zvonění, svateb Mendelsonův pochod, hymnou husitů byl chorál "Kdož sú boží bojovníci", zkrátka oslavný charakter se vším všudy, zároveň ale vzbuzoval strach. Evropská unie nám evokuje "Ódu na radost"... 

Pak také hymna francouzské revoluce Marseilaisa, hymna hippies "Massatchuses", která zněla i po českém území, a to v době, když nám sem vjely ony zlověstné rudé tanky. Všiml si toho Václav Havel, této paralely, která se mu zdála příznačná, že píseň protestu proti válce ve Vietnamu zní i  u nás s úderem invazních tanků.  . 

My jsme kdysi hymnu pokrátili, když se odtrhlo Slovensko, které ve své hymně oslavuje počasí bouřkového charakteru. Možná to navozuje odvahu a případnou bojovnost. Oproti ní ta naše hymna se jeví taková nemastná, neslaná, vše se zdá býti klidné a neměnné, oslavné, ale slovenská část vždy rozhodně probudila všechny letargické spáče. Mohla by se, tedy ta naše, více zdramatizovat, jednou se o to tuším pokoušel Varhan Orchestrovič, ale nevím, zda mu to povolili. 

Také internetem pluje jedna novější verze, ale  ta mi, ráčejí odpustit, evokuje vánoční koledu, protože se tam slabiky prodlužují a stačily by už jen zacinkat rolničky!

Někdy mají hymny nebo takovou značkovou píseň i volby, ovšem občas obojí dopadnou tragicky.  

Školní hymnou naší půlky devadesátek jsme měli "Muchomůrky bílé". Různé hymnusy mají i církve, ty si v tom obzvláště libují. Třeba "Stabat mater", anebo "Boze, cos Polske..." Židé mají hymnusovou značkovou píseň "Jerusalaim shell zahav", ale hymnu samozřejmě Hatikvu, která je velmi krásná a trochu připomíná nápěv ze Smetanovy Vltavy. Romové mají od sjezdu v Orpingtomu r. 1971 u Londýna "Gelem, gelem" tedy "Šel jsem šel jsem...! Někteří čeští mají za hymnu "Čhajori romani".

Hymna otiskuje náturu obyvatel, jak slovy, tak melodií, národy se k ní tradičně upínají ve chvílích, kdy se cítí být ohroženy, anebo naopak, když oslavují, protože jsou všem občanům notoricky známé a symbolizují historické sepětí.