Bílá jídla /povídka/

Rodiče z něho měli obrovskou radost, je však třeba říci, že od doby, kdy začal mluvit, nikdy nechtěl vzít do úst jiná jídla než bílá. Geneticky si však nebyli vědomi nějakých omezení či anomálií ve své rodině...

Jak si v současnosti vedou jiné matky s dětmi z jejich porodního pokoje, na to neměli příliš čas, pro ně celým světem byla jejich první synova slova a krůčky. Odstěhovali se navíc brzy do Budvajsu z Prahlerei.

Další děti již nechtěli přivést na svět takzvaně alternativně. Ačkoliv jejich vzpomínky byly skoro všechny pěkné, korespondovaly přece s významným prvobodem jejich společného života a sestřičky, které je na cestě provázely byly příjemné, přesto jim na této době už navždy zůstala nepatrná příchut čehosi zlověstně podivného.

Novopečené matce se totiž navracel sen, který nyní nabral obludných rozměrů, protože se nacházela opět v požehnaném stavu. V onom snu, kdy se nad ní hádali lékař s lékařkou. Mysleli si, že spí, lékař na kolegyni tlumeně a rozčileně mluvil. Domníval se nahlas, že ona snad nemá ani atestaci lékaře a spíše víceméně tlumočil neblahé tušení svých kolegů . Počínala si vůči pacientkám a dětem značně neprofesionálně a navíc používala zastaralé metody, plné nevyžádaných úkonů s injekční stříkačkou. Kdo však nyní v této pomatené retro době ještě rozliší alternativnost od zastaralosti? Proto ji tam přijali, v jiném zařízení tohoto typu by možná ani neuspěla, určitě byla zadobře s vedením, možná, že pod slovo alternativní se snadno schová některá z chyb a ta se pak může snadno svést na porod na vlastní nebezpečí...

Byla jiné národnosti, pocházela odkudsi z místa zvaného Kumora. Výpadům mladého lékaře se bránila však poněkud cholericky, arogantně, připadal jí jako vzpurný syn... Nakonec na sebe řvali bez ohledu na okolí. Bude se bránit a půjde si naň stěžovat. V rohu místnosti zatím tiše stála v modrých rukavicích poněkud štronzo vyděšená štíhlá sestřička.

Personál s tím na ředitelství nešel, jejich kolegyně tam byla v určité oblibě. Posléze po odchodu rozezleného doktorka oslovila sestřičku, že jí musí dosvědčit, jaký je ten muladý hulvát na ni sprostý. Tímto ten sen vždycky končil a ona se probouzela zcela propocená.

Na webu si později nevyspalá matka přečetla z onoho místa nějakou poradnu:

„Ahojte, doma máme s mužem malinko rozbroj, tady všichni místní jezdí rodit do Starken, že prý je to tam bezpečnější. Když se prořeknu, že chci rodit tady u nás v Prahleru, tak kromě toho, že mám porodnici 500 metrů, tak mě láká, že budu moci v klidu porodit podle svého tempa a přání, bez nějakých zbytečných vyšetření, holení a nástřihů, klystýrů a podobných nadbytečností. Upřímně řečeno, z porodu strach absolutně nemám, jediné co mne opravdu děsí jsou doktoři a jejich tabulkové řízení čehokoliv a když vidím na cedulce, že porodní plán vede právě jen lékař, mám husinu a dělá se mi zle od žaludku... Osobně si myslím, že v každé nemocnici se tu a tam něco nezdaří, mě ale najednou všichni okolo tvrdí, jaký to je hazard se životem svěřit se do porodnice v Prahleru a že to je hazard se životem dítěte. Tak bych poprosila, zda někdo ví, jak to tam nyní chodí...“ Na tento příspěvek tam však ke své hrůze vůbec žádnou reakci nenašla.

Mája zbledla, zatočila se jí hlava a vypnula současně i rádio, které právě hlásilo:“ Prezident Miloš Zeman se dnes setká s Rinatem Achmatovem v rámci návštěvy... „

Bylo tedy její první dítě snad předmětem nějakých nejapných pokusů?

Šla synovi nandat na talíř bílou vařenou rýži a bílou ředkev, kterou pracně sehnala a kterou si tak vroucně přál a pocítila, jak jí právě praskla plodová voda...