Děkuji za komentáře! Teď už také pane Otakare chápu, proč si tolik mých vrstevníků pořídilo v dospělosti auto na ovládání, popř. ho nechtělo půjčit dětem... Věci jako LEGO, angličáky, panenka Barbie zkrátka nebyly k dostání, mohli si je pořídit leda papalášové.

Ten zpožděný pocit něčeho, co se k nám v dětství nedostalo znám. Vzpomínám si, jak jsem v 90. letech na jednom z prvních výjezdů do Německa koupil jako dárek LEGO a většinu noci jsem potom doma stavěl.