Tak jsem vas tedy nominoval, Zdenko, nejen proto, abych vas potesil :-) Vy byste me zase potesila, kdybyste se obcas stavila na blogu Respektu a treba i nekdy okomentovala nejaky muj clanek. Hezky den, blogy ven.

PS: Z muzu jsem to samosebou hodil Josefu Prouzovi, takze oba budete ve vynikajici spolecnosti :-)

Milý Michale, tak to moc děkuji, udělal jste mi radost. Vůbec jsem netušila, že blogujete v Respektu, děkuji za upozornění, moc ráda si vás tam najdu, přečtu a věřím, že budu potěšena. Jak se znám, poletím tam hned, jak tohle doťukám!!!

Je, Zdeni, pripomnela jsi mi casy, kdyz byly dcery male. My s Janou litali na kdescem a Sona s Luckou nas s obavami pozorovaly zezdola.

Tak je, Honzíku, alespoň jasné, po kom která dcera je. Ten můj hendikep má určitě souvislosti i s tou mojí silnou kinetózou, které jsem se dodnes nezbavila.

Co pleny, ale pytlík na blinkání. Autodrom jsme měli dlouho zakázaný, ségra si jako mrně z kolize odnesla rozseknutý ret.

Klárko, taky jsem myslela, že si tam překousnu jazyk. Je to hrozně nebezpečné povyražení .

Pche! Čtrnáct jízd na řetízkovém kolotoči bez sesednutí je můj dětský rekord. Dnes vnučkám na kolotoče přispěji, ale ani jedním očkem se na ně nedokáži podívat, jak se mně dělá nevolno.

A slovy Cimrmana k Vašim článkům, Zdeňko - není to málo?

Věruško, to jste mě s géniem Cimrmanem rozesmála, děkuji!!!

Presne> Kde jste vy? Zalezi na co mate zaludek....

Děkuji, Ivanko, pochopila jste mě přesně, to jste mi udělala radost!!!

Tak pouťové atrakce jsem už dávno vyřadila ze svých činností. Jen to čtu, už se mi houpe žaludek

Jitko, jsou to hrozná muka. Vzpomínám, jak kamarádka chodila na centrifugu. Sesedala po jízdě celá nadšená a já, která stála dole, jsem byla zelená jak sedma.

Být větším, nebo naopak drobnějším človíčkem má svá výhody - i nevýhody. Velký na všechno dosáhne, (například ve vyšších patrech regálu v samoobsluze, kdežto malý (malá) musí někoho požádat, aby jí broskvovou tu konzervu podal. Má ale zase výhodu - vystoupit z pouťového autíčka jí nedělá problém. A jízdě na řetízkových kolotočích, nebo na jiných pouťových atrakcích se také vyhýbám, nedělají mi odjakživa dobře - v tom jsme na tom stejně. (O nominaci blogerů zatím neuvažuji, sama o ni nestojím. Stačí mi, že se mé blogy některým lidem líbí). Hezký den a hodně úspěchů, Zdeňko.

Mirko, z pouťových atrakcí mi paradoxně přijde nejbezpečnější střelnice. Nic se se mnou nehoupe, netočí, nelítá vzhůru ani střemhlav dolů...

Jinak já soutěže miluju. Pokaždé hlasuji, mám své favority a oblíbené autory, těm moc přeji štěstí a dávám jim hlasy. A ještě víc mě těší setkání blogerů při slavnostním vyhlášení. Byla jsem zatím jen jednou a moc jsem si to užila. Neznala jsem osobně živou duši, všechny jen prostřednictvím psaní na blogu. Ale bylo úžasné, jak jsme se navzájem identifikovali, hodně jsme se nasmáli, bylo to celé přátelské, milé. Takové chvíle jsou vzácné.

Jako vždy hezké počtení. Berďa si to užil, měl skvělou řidičku, na co by se namáhal sám :-).

Jste dobrá, Zdeni, mě by museli z autíčka vystříhat hasiči.

Nadi, popravdě, myslela jsem si, že na ty hasiče třeba taky dojde. Jinak doplňuji, že Berďa se jmenuje Bernard a je to skvělý klučina. Ale tehdy se nějak nemohl rozhoupat k činu .