Diskuse
Mafie jménem číšníci 2
Děkujeme za pochopení.
L93u49b16o11š 75K10r76i36m24l
K Vašemu nápadu platit pouze kartou mám skvělou zkušenost, kdy nefungovaly platby z důvodu výpadku karetního centra a obsluha trvala na platbě. A včíl co bez hotovosti ?
J94o70s92e53f 76M35e19r95u43n35k65a
Můj táta byl celý život číšník a nikdy nic neukradl ani nevzal. Když měli papaláši oslavu, personál si nosili domů řízky, táta nepřinesl nikdy jediný chlebíček. Pravda, byl trošku ostřejší, pokud se někdo choval jako buran nebo dělal machry, jako např náš místostarosta, který si přivedl Pražáky, kteří po tátovi chtěli obsluhu zadarmo po zavírací době a pak měli kecy jestli ví, kdo jsou, když je odmítl. No, tak jim spolu s místními rozbil tlamu, včetně místostarosty. Uvedu i jména - táta Pepík Merunka od Sama v Havlíčkově Brodě, nejlepší hospodský. Místostarosta Honzarek - SSM, pak Sokol a nakonec TOP 000000009.
J39o38s69e20f 61H81a49v44r95á93n84e70k
Výjimky existují, ale tohle jsou povolání, která ničí charaktery...
K81a66r43l53a 81L71o58h67e58r45o84v29a
Jinak nápoje s ledem a vinný střik... I to snad už neexistuje, že by se míchalo. Nezažila jsem alespoň x let. Max.se mě servis zeptal, jestli to chci namíchat a pak je to má volba.
K18a37r41l77a 21L90o79h58e70r11o47v64a
Souhlasím s procenty s tržby. Jenže do toho se provozovatelům restaurací moc nechce. A pokud to odsouhlasí, tak určí minimální tržbu, nad kterou se začnou počítat procenta, na průměrnou tržbu podniku. Čili - průměrná tržby je cca 50000,- Kč, co vyděláš nad tuto castku, máš z toho procenta. Ale i obráceně, když jsem navrhla kuchaři základní plat + z každého prodaného jídla procenta, odmítl to. Přitom to byl podnik, kde se vydalo jen přes obědy 200 - 250 jídel. Z každého jídla jsem nabízela 10 Kč. Ono to je těžké.
T98o20m86á43š 80F37l34a84š67k16a
Nemyslím si že by pomohlo sebelepší zaplacení číšníka. % z tržby jsou dobrý nápad, ale proč je omezovat horní hranicí? Mně se jeví jako dobrý nápad platit výhradně kartou.
T92o52m49á12š 33V49o70d32v14á23ř35k10a
Píšete zajímavě, mnoho věcí jsem nevěděl. Nicméně k tomu, co jsem Vám psal v prvním díle tohoto tématu. Jistě nejde sedět cca 12 hodin či více v restauraci a sledovat cvrkot. Jistě máte nárok na dovolenou (to obzvláště v tomto byznysu), ale...jak jsem psal, majitel, který se v restauraci ukáže jednou za týden na 2-3 hodiny si přímo zadělává na průser. A to platí nejen v restauraci, ale v každém podobném podnikání. Fysická přítomnost majitele je velmi pravděpodobnou zárukou, že vše půjde podle pravidel (pokud majitel sám není gauner, což se někdy - bohužel - může stát).
Kdykoliv jako turista v neznámém místě jsem vystaven riziku, o kterém píšete. Osobně bych si třeba na Staromáku nedal ani džus, raději zajdu do jiné čtvrti do menšího zařízení, kde si dám polívku a pivo za normální cenu. V domácím prostředí vím o hospodách, jde mi uvaří dobře a zajímavě a neokradou mně.
Spropitné - dávám dle úvahy. Pokud je číšník arogantní, nechutná mi atd. nedám ani korunu a dokonce mu vysvětlím proč. Chce to značnou dávku asertivity, ale zase je to dobré cvičení pro sebedůvěru. Naopak, pokud mi opravdu chutná, nechám docela dost a nešetřím chválou. Tož tak
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
