Foto

A jak jim to funguje nebo nefunguje v posteli? Toť otázka mnohem důležitější. Já už jsem ve věku, kdy už moc neřeším ani sex ani to duchovno

Foto

zase niekomu to funguje navzájom v posteli ale inak nie, to tiež nie je žiadne terno.

MR

V budoucnu už se nic takového nebude zde řešit, neboť bude už zřejmé, že tyto pohledy, vnímání reality, podobně jako náboženské a další, budou za fází vývoje mozku v životě jedince, a to díky globální informační době a tlaku na evoluci mozku. Rozvine se další vnímání, které překročí denní realitu vnímání každého z nás, jež končí spánkem a druhý den už máme jiné priority a za týden víme prd, nemůžeme sledovat vývoj všeho, jak zde běžel měsíc za měsícem, rok za desítky, let, i to že náš vývoj životní vývoj je téměř shodný, jako vývoj jedinců v naší generací a generací do minulosti, a kdyby tomu tak nebylo, společnost by neměla společné průniky, jako řeč, písmo, architekturu, historii ... . Fází za fázi se od narození, tedy stavu nula vědomí, učíme chodit, mluvit, a procházíme různé období až do puberty a následně stabilní celoživotní formy vědomí, stavu mozku, jež je zde historicky několik a vytvářejí ve společnosti určité tendence. Náboženské, civilizační, intelektuální. Pořád zde máme náboženské, duchovní, esoterické, ideologické a další dogmatiky. Jeden snad prozře a další dospívající generace hned přidá dalšího. To je právě zdroj proč se historie stále dokola opakuje a na svět přicházejí ... . Zde evoluce člověka moudrého už nestačí na prostředí, které je na hony vzdálené tomu, co jej stvořilo. Už nejsme někde ve středověku, kde člověk byl jen součástí a nevolník. Je to jako jedním okem se dívat na blízko, kde vlastně se formuje stav vnímání reality, a to v levé mozkové hemisféře, kde je pak cit pro formy, řád, čas, realita, hierarchie, a tu mají aktivnější muži. Druhým okem dívat se do dálky, kde je forma celku, bez vnímání, co je všeho zdrojem, zde je cit pro celek, rodinu, společnost, emoční inteligence, láska, esoterika, tvořivost a tu mají aktivnější zase ženy. Levá hemisféra vnímá jednotlivé nástroje, jak hrají v orchestru, pravá celý orchestr a skladbu ... . T

MR

Oči a uši pracují společně v páru a my vnímáme prostor a vše vněm. Evoluční prostředí proto máme až plné formě až dnes, začalo dobou Osvícenství, zrušením poddanství, zavedením, příjmení, školní docházky, "osvobození" společnosti od závislosti na přírodě a jejím rytmu, a nakonec svobodě člověka, kde stav solitérního člověka, jež nemá povinnosti k druhému, k svým dětem, rodičům, okolí, tak jej vede k odlišné cestě, jak se vypořádat s globálním informačním tlakem, a určitou prázdnotou v životě.

To je základ pro další vývoj mozku, fáze, a vlastně přichází druhá duševní, celostní puberta, kde se vypořádáváme s globální informačním prostorem a existencí, kde zatím nemáme schopnosti a znalosti, co tvoří řád ve všem, tedy zákony a principy, vnímáme jen celé hudební těleso, orchestr, a skladbu, třeba Vltava ... , nikoliv jednotlivé hudební nástroje. Tím pádem máme dané i predispozice a určité vývojové tendence. To otvírá cestu k duchovnu, náboženství, ezoterice ... , neboť někdo ten orchestr musí někde řídit. My v popředí vidíme dirigenta, tedy boha, či duchovní bytost existenci, ale nevnímáme že partie a noty, jsou psány pro jednotlivé nástroje, a společně vytvoří následnou skladbu a dirigent ... . Podobně jako příroda celek a příroda mravenec ... . Je zde přítomno prostředí pro další evoluci člověka, druh a to postmoderního, jehož mozek bude formován pracovat v jiném prostředí a realitě, mozkové hemisféry budou koordinované a schopné vnímat třeba v kontinuálním dějovém čase to, jak zde vše se vyvíjelo měsíc za měsícem, rok za roky ... . Pochopíme více životní vývojové fáze každého jedince od jeho narození, jak se projevují, což už známe, ale neznáme tak celoživotní dospělé fáze a to, jak se v každé generaci opakují a jaké vytváří vnímání reality a jak agresivně, a jak s tím pracovat, neboť fáze druhé duševní celostní puberty jsou celkem zaslepené, dogmatické, násilné, zatím zde není překročení svého stínu. Není to nic o duchovnu, ale o vývoji stavu dotyčného ... .