Zdravím Tě, Jiří a dík.

Jo, tak to je smutná pravda, Tomáši. Nedávno jsem tady pod jedním blogem připomněl slova Leonarda Cohena (z písně Partisan): And the wind is blowing, through the graves the wind is blowing... Zajímavé a smutné, že to vždycky musí skončit právě takhle. Zdravím Tě srdečně .

Děkuji Ti, Miroslave, ta zmiňovaná píseň je pravdivě a krásně smutná. I já Tě srdečně zdravím a přeji krásné dny.

Tak jsem to čtvrté drobné slovo našla... Zpočátku jsem si nevšimla ani toho hřbitova. Jen té mírové holubičky se zelenou ratolestí. Měla jsem z jejího vypuštění radost, než se můj zrak společně se zrakem toho vojáka stočil doleva... Tomáši, skvělé, i když úsměv dneska hořkne...

Moc Vám děkuji. Baví mě vyjadřovat kresbou i smutná témata.

Je to smutné...úsměv toho co dává povel mě připomíná stálé, vytrvalé úsměvy při setkáních evropských představitelů...

Děkuji Vám přilehavý komentář.

..... některejm grázlům sa aj "full" zdá byt porád málo, ještě nemají splněno!,- ..... sa nemužou dočkat až to bude "overcrowded"

Taky to tak vidím. A určitě synáčkové těch grázlů maj modrou a jsou „mimo”.

Tome a hezké sny!

Díky.

výstižné a originální. Než to člověk celé pojme... viz příspěvek Jarmily Č. Po delší odmlce zdravím Nějak vím, kdy sem mám nahlédnout

Děkuji Ti, Jene a také Tě srdečně zdravím. Letos jsem „tu” potřetí a cítím, že neodvratně sublimuji. Nejen jako autor, ale i čtenář.... . . . .