Pěkné, dík .

Nemohu si nevšimnout, když jste Ivo V. zmínila moje příjmení. Je to svým způsobem od vás pocta a já se pouze mohu ptát, zda jsem tím, že jste začala znovu psát - vinen JÁ?? V jedné pohádce, kde hrají trpaslíci, se říká a zpívá, že "Mistr Šindelář to spraví" /toho mistra hrál Jiří Sovák/ ale na název pohádky si zrovna nyní nevzpomínám. Třeba jej znáte vy. Příjmení Šindelář mají stejné a každý spravil svou snahou něco jiného. Dalo by se možná říci, že jsem se pro vás stal matematickým vzorcem pro "Provokativní pobídku k práci". A aby toho nebylo málo, je nutné doplnit, že "všechno, (i to, co napřed vypadá hrozně) ZLÉ je k něčemu dobré". A protože jsem pouze imaginární matematický vzorec, máte ve mně jistotu, že se my dva nikdy nesetkáme osobně. Když vám ta nechtěná setkání robí problémy, a někdo by vás dokonce chtěl pojmout za manželku. Ovšem moudří kmeti se snaží mladším pánům vnutit názor: "Nikdy neříkej nikdy". A vlastně by se slušelo doplnit, že to stejné tvrzení platí i pro ženy. Mějte se Ivo hezky a přeji vám hezký zbytek neděle.

Tak to asi ne. I přestože jste mi tehdy vyčinil, stejně jsem pak měla zase veeelmi dlouhou pauzu. Já jsem jako voda. Teču si kudy chci. Někdy jsem jen sotva znatelný pramínek, kterého si ani nevšimnete, a někdy jsem divoká řeka, která smete všechno, co mu přijde do cesty. Od chvíle, kdy jste mi napsal první komentář, jsem se proměnila milionkrát, a v podstatě jsem někdo úplně jiný. Život si mě bere a já se bráním čím dál méně. Také se mějte hezky, Petře.

Moc pěkně napsané.

Dávám si vás do hledáčku a patřím mezi ty, kteří si všimli.

A tak vy mě chcete dneska rozbrečet všichni. Děkuju, Šárko. A to ještě nevíte, že jste v té mé zpovědi málem byla jmenovitě ještě s Dankou Štoflovou. Napsala jsem tam původně, že vím, že nikdy nebudu psát tak čtivě jako vy a právě Danka, ale pak jsem to smazala, protože jsem si říkala, aby to zase nebyla nějaká mantra, kterou uvalím na své psaní. Chtěla jsem si tam dovolit tu možnost, že třeba se jednou i mé psaní překlene do něčeho atraktivního. Ale původně jste tam byly holky obě.

Ivo, krásné vyznání, kterému naprosto rozumím. Na blogu jsem deset let, byly chvilky, kdy jsem chtěla odejít. Ale pochopila jsem, že psaní a sdílení svých myšlenek je něco, bez čeho nemůžu být. A vůbec nezáleží na výšce karmy.Tu svou máme každý v sobě a je jen na nás, jak si ten život zhodnotíme. Proto piš, piš! (Tykám, udělej to samé)

Děkuji, Jitko, za milý komentář i tvoji podporu, kterou tady najednou cítím ze všech stran. Je to zvláštní, co se stane, když člověk pustí takové ty své představy o tom, jak by věci měly být, a jak se realita najednou celá promění a je mnohem krásnější než byly ty představy samotné. Dnes mám opravdu pocit, že karma je jedno, protože to, co dostávám, ať už jsou to články vás ostatních nebo komentáře, jsou hodnota, která je mnohem cennější než číslo karmy. Ale taky vím, že pochybnosti zase přijdou. Má to taky být. Po vrcholu přichází údolí a naším hlavním úkolem v tomto životě je užít si to všechno. Posílám srdečné pozdravy a přeji ti krásný víkend.

Mládek spieval-horolezci, horolezkyne, horolezčata... Neviem či niekto napísal o "psavcoch" asi len o psohlavcoch...🦝a virtuálny svet môže byť plný prekvapení lebo je to vlastne rande naslepo, ale reálny život je ten reálny som sa zamotala...dík za blog a pekný víkend

Janko, mě jsi teď rozesmála. Jsi tak milá. Krásný víkend i tobě.

rozumím

Děkuji, Ivanko. Pravidelně se opravuji, když vás oslovuji, protože automaticky mi naskakuje Dianko.

Zajímavé, psaní Vás unáší, přesto neztrácíte konzistenci a celek. Vysoká míra vnímavosti s sebou nese často osamělost, pak se ovšem nesmí přestat bojovat. Vždy se najdou lidé, se kterými se člověk osamělý necítí, byť se někdy ty nejintimnější vztahy budují občas velmi složitě. Ale základ je sebepoznání a tam zjevně usilovně pracujete :-) Karma :-).

Máte dost dobrý postřeh, Jaroslave. Unáší. Často ztrácím konzistenci a celek. Pak si to po sobě čtu a říkám si, no, jak jsem se sem dostala. Někdy tu část, kdy jsem se zcela odchýlila od tématu, smažu a někdy překopíruji jako námět na další článek. Co se týká té osamělosti, která mě provází od dětství. Už jsem si na ni asi zvykla. Je to věrná kámoška. Už se mi málokdy stane, že mi je smutno z osamění. Mám pocit, že potřebuji být hodně sama, abych tady pak dokázala být pro lidi, kteří mě potřebují. Pracuji s lidmi. To je mé hlavní poslání a to mě naplňuje. Děkuji za vaši přízeň. Vážím si jí.

Milá Ivo, to je výborný blog, četla jsem ho jedním dechem. A vím nabeton, že se k němu zítra vrátím, protože Vaše psaní není určeno k tomu, aby po čtenáři jenom tak sklouzlo, to se musí pořádně nasát.

Zdeni, Vy a Jitka Štanclová jste dobré duše tohoto blogu. Doufám, že se v září uvidíme :-)!!!

Jó děvče, být výjimečná není jednoduché.

Vašek

Vašku, lhali nám. Všichni jsme výjimeční, takže je to jednoduché. Iva

Ivo, Vás si nelze nevšimnout.

A to byste se divil, Davide. Značnou část života jsem prožila s mantrou "jsem neviditelná" a vážně jsem byla. Lidi z výšky si mě nepamatují.