V tomto případě netlačím na pilu, neupřednostnˇuji slečnu s dlouhýma nohama ani pána s knírkem. Usadila bych se sama ke stolku. Ale pokud bych se nějakým způsobem dostala do hovoru se slečnou dlouhonohou a nebo s kníratým pánem, tak bych se zajímala, jestli je slečna nebo paní a má děti a koho má kníratý pán rád a nerad. Prostě jenom tak ze svědavosti, protože já jsem bába zvědavá

Rada Vás čítam, pani Zdenka, sála z Vás pohoda a pochopenie. Škoda, že si nemôžem odskočiť ku Vám do knihovny, lebo Ste ďaleko.

Milá Janičko, to je vážně škoda, že nás dělí tolik kilometrů, jsem si jistá, že byste určitě chodila k nám do knihovny a vždycky byste si odnášela pěkné čtení a pár příjemných slov, která bychom si spolu vyměnily.

Pani Ortova, osobne se rad s nekym pobavim a celkem nejsem vybiravy s kym. Oproti kavarenskym nahodnym znamostem se vetsinou s nekym potkam pri ceste vlakem, protoze auto jsem jiz vyradil ze sveho zivota. Jen pro predstavu, tak pri delsi ceste k pietni navsteve hrobu me babicky rakouskeho puvodu si ke me prisedl celkem mlady muz s kolarkem. Dali jsme se do reci a on mi vysvetloval duvody, proc veri v Boha a vybral si zivotni cestu kneze. Bylo to velmi zajimave a poucne setkani. V kavarne jsem byl naposledy se svou dcerou z duvodu jejich narozenin. Mela to byt takova luxusnejsi restaurace. Po chvili si k vedlejsimu stolu prisedli 3 hlucni delnici ve spinavych monterkach a bylo po zabave, dokud tedy jim neskoncila poledni prestavka a nepakovali se. Nedavno pri ceste v okresnim vlakovem "Pacifiku" sedela naproti me drobnejsi pani a pri kontrole jizdenek ji pruvodci nemohla precist jeji jizdenku z mobilu. Pani zacala hledat nejake lejstro s razitkem CD a komentovala to zaostalosti drah. Pak jsme se dali do reci a ja ji neprozretelne sdelil, ze jezdim vlakem na letiste Schwechat k odletu do LA za rodinou. Pak uz jsem jen mlcel, pani mi po zbytek cesty vysvetlovala duvody, proc ona by nikdy nezila v USA, ze to je strasna zeme atd. Jen me tak napadlo, ze ji asi nikdo do USA nezval a ani nepozve. Bylo jasne, ze v USA nikdy nebyla, ale zase byla z Prahy. Na moje zaverecne "nashledanou" jiz neodpovedela. Z techto malych pribehu je zrejme, ze potkat zajimave nebo nezajimave lidi muzete kdekoliv a ani nepotrebuji dlouhe nohy na seznameni. Pro me je mnohem milejsi si s nekym cestou pokecat nez cumet do mobilu. Vam

To máte, pane Jiří, naprostou pravdu. Koukání do mobilu a nepřítomný výraz mi spolehlivě pokazí náladu, ať jde o spolustolujícího nebo spolucestujícího. A víte, co já na to? Sáhnu do batůžku, vylovím knížku a brýle a jsem spokojená.

Zdeni, smím doufat, že mi dovolíš ku Tobě přisednout?

Anooo, prosím, nechám Ti i tu židli s vypolstrovaným podsedáčkem.

Jelikož jsem pozorovatel, tak nejraději sedím sám, tedy pokud nepřijdu se společností.

Hezkou neděli

Vašek

Vašku, to je příjemná část pití kávy, pěkně usrkávat a rozhlížet se, člověk se u toho vyloženě zklidní.

Přisednu si kamkoli, resp. bývám přisednuta mými holčičkami, které jsou družné a ukecané a okamžitě se sčuchnou prakticky s kýmkoli. A musím říct, že na ně vesměs lidé krásně reagují a mě zahrnou do tlupy. Já, coby těžký introvert, jen zírám a užívám si to Tobě, Zdeni, za blog

Jo, v přítomnosti dětí jde všechno nějak samo, pokud nejsou zakřiknuté, ale mají rádi společnost, pak i jejich doprovod bude vzat na milost . To si člověk popovídá jedna radost.

Ale jak to máš, Ivanko, sama? Radši k prázdnému stolku, nebo volíš volnou židli u obsazeného? Já raději sama, když tam nikoho neznám a pak nastane požitek z kávy a pozorování okolí. To mám ráda.

Zdeni jelikož jsem strašně užvaněnej přisednu k tomu kdo je ochotnej poslouchat, nebo tak alespon vypadá.... Na pohlaví či množství v tu chvíli nehledím :DDD

Výborně, dobře činíš! Přisednutí bez výběru ušetří člověku přemýšlení a čas, protože stát s kafem v ruce a dumat, jestli si sednout tam nebo támhle, než si to promyslíme, je kafe jako psí čumák.

Dle nálady, Zdeňko. Pokud by mi nebyla ona společnost po chuti, raději odejdu. Ale pro mě atraktivní žena? No Problemo. Ale musím to cítit.

Přisednout si k dámské společnosti, pokud není k dispozici volný stolek, to zvládám, ale přihupsat s kafem k pánovi, to mě stojí trochu odvahy. Nedávno jsem podobné dilema řešila a přisedla jsem si k pánovi, ačkoli u vedlejšího stolku bylo místo u hlasitě klevetících žen. Ten pán měl totiž otevřenou knížku a četl si. Jistě chápete, že u něj jsem se cítila bezpečně.