no... jestli si někdo myslí, že jsou všichni zvědaví na rozmazlené a nevychované smráďata, jejichž matky jsou přesvědčené o jejich výjimečnosti a genialitě, tak ať sepisují takové ublížené bláboly třeba několikrát denně... každé podnikání je zakládáno za účelem vytvoření zisku...a jako podnikatel si rozmyslím, jestli můj podnik bude sloužit znuděným matkám, které sedí celé odpoledne u jedné kávy a vody, dělajíc, že ta děcka, co řvou a lítají po provozovně, k nim vůbec nepatří nebo klientům, kteří si objednají za násobně více, ale vyžadují u toho klid.... a jsme doma, že?

Vzhledem k tomu, že muž provozoval cukrárnu v našem vlastním domě, mám bohaté zkušenosti. Matky ucucávaly jedno kafe se zákuskem, seděly třeba 2 hodiny, batolata pobíhala sem a tam, řev jak v zoo, pak je nakrmily kojením, přebalily...po jejich návštěvě se téměř pokaždé musely umýt stoly i zespodu, vytřít podlaha, rozšlapaná šlehačka a kusy zákusků, vylité pití bylo všude. A to pominu, že z takovýchto návštěv nebyl žádný kšeft, protože tam seděly u jednoho kafe. Naštěstí již u nás vznikly asi 3 nebo 4 provozovny ala dětské herny, které jsou určeny právě pro dětské návštěvníky, kde podávají snídaně, obědy a zdá se, že nemají o zákazníky nouzi.

"Děti a matky jsou taky lidi"

tak teď ještě aby se tak taky (některé) i chovaly - a o tom to je, Edno...

Rodičovstvo obdarúva. Rodičovstvo zaväzuje. Rodičovstvo obmedzuje.

Je slušné zjesť rez dortíku celý. Nie iba vylúpnuť jahôdky.

Autorko, někam si tenhle blog založte a přečtěte si ho za pětadvacet let . A uvidíte, že to není tak černobílé, jak se nám snažíte tak naléhavě sdělit.

Ano, máte pravdu, pokud nebudou smět do společenských zařízení, jako jsou hospody a bistra děti, potrestáme tím i jejich matky. Měla jste napsat raději do restauraci, ne do hospod, do hospod děti opravdu nepatří... A pak. Nezakazovala bych chodit malým dětem s rodiči do společenských zařízení pokud by je matky vedly k tomu, aby se tam nechovaly živelně, ale chovaly ukázněně. Jsou totiž různí druhy rodičů. Někteří své děti vychovávají k tomu, aby v místnostech, kde je hodně lidí, nejen v restauracích, ale i v ordinacích a jinde se chovaly slušně a nezlobily. Už i malé dítě by mělo vědět, že tam nesmí zlobit a tím obtěžovat jiné hosty. (Těch, které rodiče usměrní je naštěstí víc). Jsou ale dnes i takoví rodiče, kteří si myslí, že jsi jejich děti si mohou dovolit všechno - a z vlastní pohodlnosti jim všechno dovolí. Vychovávat děti není snadné. Vím o čem píši, máme pět vnuků, a dnes již

šest pravnoučat. Nezáleží jen na dětech, ale hlavně ne jejich rodičích.

Bohužiaľ sa článku nedá znížiť karma... sebectvo a egoizmus - ja, ja, ja, moje deti... okolie ma nezaujima...

Zažila jsem malého kluka na úřadě, jeho babička onemocněla a jiné hlídání nebylo. Kreslil si a mě si nevšímal. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl zvědavý, kdyby mi ukázal obrázek, kdyby po kanceláři chodil, protože už to nemůže tak dlouho vydržet. Měla bych problém s tím kdyby se klouzal po zábradlí nebo běhal s nůžkami po chodbě. (je to jen příklad, trochu jsem to pro názornost přehnala, předpokládám, že by ho to žádná matka dělat nenechala)

Nevadí mi děti v restauraci, vadí mi, když tam pobíhají tak, že hrozí, že je servírka poleje kafem.

S chováním jednoho dítěte jsem měla problém. Byl u nás na návštěvě spolužák syna s maminkou. Byli v první nebo druhé třídě, to si nepamatuju přesně. Zatímco jsme pily kafe, ten kluk mi prolezl ložnici, kouknul do některých šuplíků a když jsme to zjistily, jeho matka se tomu jen zasmála. Už jsem ho dovnitř. nepozvala. Považuju za normální, nechat si takhle velké děti hrát bez dozoru, jen je občas zkontrolovat a neřešit, kdo koukal do mých dokladů a do mého nočního stolku.

jakou malou mne otec také brával sebou a jeho pivní kamarádi,mne naučili mariáš..byla jsem způsobné děcko,seděla jsem, nekopala nohama,nelezla po židli a nepobíhala po hospodě...po příchodu do těchto zařízení,jsem hlasitě zdravila...někdy to bylo úsměvné,jindy se matka styděla, když jsem na ulici poznala servírku z Centrálu a halekala na ni přes silnici: nazdárek ELSO (byla t odbarvená blondýna ,bylo jí notně přes 40 a kvůli rozcuchu na hlavě,jí štamgasti důvěrně oslovovali podle lvice Elsy)...a nebyla jediná, zdravila jsem ráda vysokého černovlasého číšníka Edu, který se mi i na ulici vždy decentně a s grácií uklonil...a to mi prosím bylo 5 let..a hlavního vrchního z Románia hotelu- Staníka , který mi vždy nosil limonádu v dlouhé flétně na šáňo , abych si připadala jako ta princezna... rozjívené,uřvané děti tehdy do takových zařízení nechodily ani s rodiči..a matky s dětmi v kočárku také ne..nojo,jenže to už j e50 let..Elsa už roky nepotkávám, Eda zešedivěl a uklání se jen hlavou, Stáník opbsluhuje někde v nebeským báru a já bych si tak ráda zahrála s tátou a jeho kámošema mariáš..no,snad jednou..až tam za nima přijdu....zatím mne to tady ještě nepřestalo bavit...

Jako ironie dobrý. Pokud je to myšleno vážně, tak děti a matky jsou lidi. Pokud se ale ti lidi chovají jako dobytek - což telata a krávy nepochybně jsou - tak musí přijít stejná dobytčí odezva podle zákona akce a reakce.

Vůbec to není o dětech. Je to o respektu. Každá kavárna nebo hospoda má svou cílovou skupinu Je u nás zařízení, které je jako restaurace pro děti se zábavou. Jsou tam skluzavky, různé hry, houpačky, vaří se tam détská jídla. Teď si představte, že tam vtrhnou chlapi z hospody a budou se dožadovat piva. Jinde je tichá kavárna pro seniory, kteří si tam chodí číst a povídat. Občas odejdou, protože tam přijdou matky s dětmi a svuj klid maji pryč. Obě skupiny chtějí jiné prostředí a jiné služby. Tak proč chodit tam, kde to pro mě není? Pro všechny je dost možností. Jinak majitel oné hospody říkal o matce která přebalovala dítě na jídelním stole! Není divu, že mu došla trpělivost. Plno pracujících lidí nemá jinou možnost oběda než v restauraci na meníčka. Musí to stihnout v poledni pauze, pro mnohé chvilka pro vydechnutí. Nemají na to taky právo? Co by matkám udělalo, kdyby chodili v jiném čase nez v pravé poledne? A to pomíjím vhodnost hospodských jídel pro děti. V poledne chodí ženy na mateřské, tedy s dětmi do čtyř let. Jedí řízky, hranolky, těžká a kořeněná jídla. Vidím denně některé ženy které krmí svoje děti tímhle každý pracovní den. Nikdo jim to nezakazuje, ale tohle není o dětech, viďte? Hezký den

Je to tak, sám jsem ještě v dobách kdy se v restauracích kouřilo pracoval v novém vonavém podniku, kde se kouřit nesmělo a na rodinné obědy se o víkendech stála fronta, dělalo se i menu na míru šité této potřebě. Stejně tak je ale řada míst, které nejsou na malé děti stavěné, ani vhodné.í A není nic neslušného to říct. Vlbec to není o dětech, které má i většina i restauratérů...