Námět na detektivku, uf-vyvázly jste. Když si ale vzpomenu, jak jsme jednou (já tedy poprvé a naposledy) v podvečer stopovaly na trase Plzeň-Praha a jak jsme před nimi utekly do lesa - no, bylo nám tehdy 18 a tahle zkušenost stála za to. Jo, mládí.... moc zdravím

Hezký. Taky jsem takhle jednou dostala za vyučenou. Spolužačka ze střední mě takhle zatáhla do bytu svých kamarádů. Já jsem věděla, že je zná, pamatovala jsem si je, že maturovali o dva o tři roky dříve než my, tak jsem neměla žádné podezření. Nechtělo se mi tam, ale naléhala, tak jsem se nechala ukecat. Ona se pak záhadně vypařila a já tam zůstala sama. Byli na mě tři. Kde se ve mně vzalo to, co jsem tam předvedla, nevím. Každopádně mě propustili. Dlouho mi naskakovala husí kůže po těle a dělalo se mi slabo od žaludku, když jsem si na ten zážitek vzpomněla. Teď už vím, že se stal pro mě. Takový facák od života mladé holce, aby z nerozvážnosti jednou nepřišla k úhoně.

Jednoho řidiče kriminálky jsem znal, ale to byl takový proutník, že podobnou situaci by nenechal jen tak vyšumět.

Napínavé

No, prekérna situácia, určite Ste mali i Vy dosť času zobrať riadnu panvicu a ubrániť sa, tiež riskoval aj on.

Panečku! Tak to je napínavý. A kdoví, jak by to dopadlo

Však jste na něj byly dvě, kdyby bylo nejhůř, umlátily byste ho polštářema😺

Pokud jsme byly rozdělené, tak by anina polštáře nedošlo.

Ivi, zajímavý postřeh, neopouštět kamarádku... Bylo to varování. (Au)

Uf, to jsem si odechl.

Vašek

Když máš kapičku štěstí, jak je v té písničce. Můžu vám říct, že jsem si tenkrát opravdu myslela, že jsem šlápla vedle a moje kolegyně je v obýváku mrtvá a já se z toho také nedostanu. Ten pocit bych nikomu nepřála.