Prečo je vlastne dôležité tvoriť?

Kôli duši, kôli srdcu. Vďaka písaniu a čítaniu sa cítime menej osamelí.

Zdroj: https://jankajana.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=799545

Zlata slova Janka, tedy jedna moje blizka blogerka to kdysi nazvala mnohem brutalneji: "Celej IDnes blog je jeden velky virtualni pavilon Bohnic", a nemyslela to vubec zle. Ono na tom neco bude, psani je ocistne, velmi... a radostne, dokonce i hnusne diskuze mohou pomoci...

Majte sa krasne, Janka.

Ano, Janko, tak ako ste napísal

Čím to je, čím to je

Že leto nenávidí jeseň

A kritik nenapíše pieseň

Tá otázka je možno hlúpa

No ja chcem vedieť, čím to je

Že dym z cigarety stúpa

Že husle rozozvučia iba sláky

A lietať nedokážu ľudia

Ale vtáky

Možno zlodej, možno mních

Spísal knihu kníh Čo raz a navždy vysvetlí Prečo sú veci tak, jak sú Život má chuť zápasu A človek ním len preletí ...(No name)

Keď stojí svet

a s ním čas

mne nevadí že žijem len raz,

lebo s láskou

všetko sa dá

Bezhlavo ľúbiť, pokoriť pýchu

stať sa slávnym a odísť v tichu

len s láskou

všetko sa dá.

Ľudia aj vášně

všetko sa mení a ja to poviem v plnom znení len s láskou, viem to ustať iba s láskou. Bez citu nie to dní čo sa rátajú za dni víťazné každému dané je len pár nocí, aby zažil, aby zažil ten pocit. Chrániť to málo čo za to stojí a kráčať s tým, že padnem v boji a to je celé, prečo na svet človek prichodí.

Začala jsem psát vzpomínky a když si je po letech někdy přečtu, tak se někdy zasměji.

Na spomienkach je pekné, že si ich môžeme aj prikrášliť, ak sa to dá.Ja si veci po sebe moc nečítam. Resp. asi som po sebe nič neprečítala ešte spätne.

Napsala jste mi to z duše. Cítím to velmi podobně. Psaní se mi stalo potřebou a jsem rád, že ho v tomto prostoru mohu sdílet s ostatními. I když to není to nejdůležitější - sám ten proces (o který jde v první řadě) by byl stejný, i kdyby na konci byl šuplík . Ještě bych poznamenal, že pro mě je důležité psát rukou do bloku (používám většinou obyčejnou tužku). Píšu také venku, třeba někde na lavičce v parku nebo i na ulici. Teprve když je hotovo, přijde na řadu notebook .

Jéj, to je krásne, písať rukou do bloku, kedysi sa mi páčilo aj na písacom stroji-ťuk-ťuk... Mám z toho potom väčší pôžitok, len teraz to niekedy zrýchľujem a keď nejaký text zo mňa vypadne, hodím to rovno do wordu, ale niekedy zo zrýchlenia tej cesty nemám taký pôžitok, ďakujem Vám moc za prečítanie i komentár.

Na blogu je mnoho píšících, kterým profesionální spisovatelé nesahaji ani na... a ty patříš mezi ně!

Ďakujem Ti, Horste, ale ja si v tom písaní veľmi neverím, som skôr plachá a nemám až také sebavedomie

Píšete nádherně, p. Janka

Mohu-li něco přidat ze své zkušenosti, pak třeba to, že kromě četby miluji odmalička hudbu - nejen pasivně, ale i aktivně hrou na hudební nástroje, z nichž mám nejraději klavír a violu. A vůbec nerozlišuji, zda pro někoho, nebo jen pro sebe. Zkrátka hudba a hra na nástroj byla, je a vždy bude balzámem na mou duši, ať už se nachází v jakémkoli rozpoložení.

Ďakujem Vám za prečítanie a za milý komentár. Ano, hudba je liek, ja so len pasívny poslucháč.Je úžasné, keď si môžete zahrať. Ja milujem i prírodu a vychádzky v nej.

Janka, je to terapie ... vypisuji se ze svých smutků i radostí.

áno, akoby psychohygiena

To je nádherný článek! Člověk může psát i takzvaně do šuplíku, aniž by to někdo četl, sám pro sebe, aby si třídil myšlenky. Ale když napíše něco, co mu někdo jiný pochválí, co jinému pomůže, třeba i rozveselí, to je teprve něco! Jsme stvoření pro druhé. Chceme jim ze sebe dávat to nejlepší, ať už je to cokoliv - taky básničky, muzika, někdo peče dorty, jiný chová zvířata... je toho strašně moc, co mohou lidé dávat. Ještě dodatek: Lidé nepíšou pro to, aby je někdo zesměšňoval a pořád jen kritizoval, a tak uznávám zavření diskuze.

Ďakujem za prečítanie a milý komentár, pani Jarmila, áno každý má právo na svoj názor.

Janka, napsala jsi to moc hezky a od srdce. Jenomže, když se podíváš třeba tady na blogu, zdaleka ne každý bere své psaní tak, aby dával něco pozitivního svým čtenářům, bohužel.

Zase nás to učí možno rozoznávať, čo je pre nás a čo zase nie.

Můj syn mi zrovna dneska řekl: Co píšeš mi nečteme, nikoho to nezajímá... Píšu si sama pro sebe, také bych mohla malovat nebo chodit na ryby..

Ivi, já chci začít malovat...