Mezi 6-7 třídou tábor pod Kletí, chatičky po čtyřech. Mel jsem postel nad psychoušem/psychopatem jehož oblibená zábava byly rúzné naschvály a hrozne rád nohama kopal nebo ztopořoval nohy zespod do mých matrací, delal to ve dne v noci. Zbylí 2 kluci byli také výmazové. Mobily tenkrát nebyly, jinak bych určite volal. Chtel jsem i zdrhnout, ale s kufrem bych daleko nedošel. Od té doby nic takového s žádnýma psychoušema a chrapounama.

Měla jste smůlu. Nás v táborech vedli jako skauty, naučili jsme se moc věcí, děti brečely, když tábor končil. A nejhezčí byly ty mezinárodní, vznikla v nich přátelství na celý život. Středoškolský tábor v Maďarsku neměl chybu. Vojna nebyla příjemná, ale strávit přijímač s budoucími výtvarníky, řediteli divadel a vynikajícími muzikanty, to se dalo. Po vojně jsem si pak od nich nechal podepisovat gramofonové desky. Moje děti by mi neodpustily, kdyby nejely na tábor. Když jsme tam přijeli na návštěvu, tak následovalo důrazné: hrajeme hry, nerušte. A tak jsme zase jeli.

Jájsem zažil tábory evangelické mládeže (samozřejmě ilegální) kde se žádní psychopati nevyskytovali a bylo to bezva. Stany po US army, krásné napínavé noční hry, zpívání, sporty atd.Bylo to v hrozných letech padesátých, jednou tam udělali invazi esenbáci, ale vůbec se nezajímali, co jsme zač, třeba si mysleli, že jsem ČSM. Přijeli tam pro to, že tam svobodná Evropa házela protikomunistické letáky které jsme sbírali a měli jich plné stany,vše dopadlo dobře...krásné vzpomínky. Po válce jsem chtěl do skautu, ale naši mi to nepovolili, ty stejnokroje jim připadaly jako ty hitlerjugendu...navelili mne do Sokola, největší nuda, kterou jsem kromě vojny zažil. V letním parnu roku 1947 na škvárovém hřišti nácvik na všesokolský slet v roce 1948.

Celé dětství jsem se táborům vyhýbal. A podle všeho jsem dělal dobře.

A na chmelové brigádě jste byla? Jestli ne, tak nevíte, co je opravdu horor.

Tak já byl 4x (od 14 let) a po 60 letech to se spolužáky (scházíme se 1x ročně) nehodnotíme nějak tragicky. Podmínky tam byly na dnešní poměry docela drsné ale jako klad vidíme - více samostatnosti, naučili jsme se pracovat.

Co jste popsala a co jste tam prožívala, tak to bylo jako z hororu. Jednou jsem přihlásila na tábor asi desetiletého syna, dva týdny turistiky, myslela jsem, jak se mu tam bude líbit. Přijel naprosto znechucen, raději byl prázdniny na chalupě a tam se proháněl po lesích a na kole apod.

Zajímavá zpověď. Měl jsem to podobně. Absolvoval první a zároveň poslední tábor. Podotýkám, absolutně nic společného s ideologií . Program výborný - No, trápil jsem se. Později jsem nad tím přemýšlel ...

Příroda zřejmě vtiskla mládežníkovi nutkání. Rebelovat, odmítat! Sice neví proč. Nicméně ví, že musí. Popírat autority, a vše zavedené. Nejlépe je bojovat s rodiči. Logické, jsou po ruce. Jakýkoliv program je špatný - protože je organizovaný. Kdo mne nutí - To je tyran . A co chci já? To sice nevím. Vím však, že tak je to lepší ...

A tak tedy na vojnu. Jaký tábor ve stanu? Na 2 roky! Počátky neuvěřitelné, já doslova v šoku. "Proč tady na mne křičíte? Sdělte čeho žádáte, rád vám vyhovím"! Katastrofa nepochopení. Slušný člověk - nechtěně načten jako rebel. Co s tím? No co by, srovnat se s tím. Pochopit, že lidstvo se skládá i z jiných. Nejenom kamarádů. Že jsou tady nějaká pravidla, je dobré se do nich dostat. Svoboda je hezký pojem, nicméně neúplný. K němu patří smysl pro povinnost. Jakkoliv obtěžovatelné - pro život následující pak i dobré ...

Proto často říkám - Bývalý výkon služby ani nebyl o ovládnutí zbraně. To bylo především- O ovládnutí sám sebe! Svým způsobem originální školení. Pro život následný. Počínaje pracovištěm, manželstvím a čímkoliv. Přijmout svěřené role a i pod tlakem se s nimi vyrovnat. Pro mne, skutečně obrovská škola skutečna. Nu a to u chlapů zřejmé - Nezbytné a úsměvné historky k pivu . Zdraví Vás nespokojený účastník tábora. Pozdější mazák. četař, písař 2 motostřelecké divize v Sušici, MB... ...

Ano, byla to především škola života, já vůbec nelituji.

Úžasně sugestivní. Nevidíte jí dneska jako nešťastnou a opuštěnou bytost? Pochopitelně to tehdy pro introverta muselo být naprosto nesnesitelné.

Jaroslave zdravím, s poznámečkou. Zmiňované děvče určitě podivné. Potvrzuji jeden ze svých omylů. Pokud normální člověk normálně žije, studuje? Stále se týká s typově identickými. Mají stejný věk, zájmy, hodnoty. Já si vážně myslel,- (kulové věděl ), že takoví jsou všichni lidé! Šoky postupem života. Podobně blogy ...

Stejně tak zmiňovaná prudivá z tábora. Směřuji k vzorným premiantům jakékoliv školní třídy. Klasika poznání, jak unesli tíhu života? Pokud se zdaří tu destruktivní rebelii v pozdějším věku ovládnout? Ne zřídka - otřískaní a úspěšní lidé. Můj strýc na to měl starý pojem - ". "Draufgänger". Přínosné,pokud je to v každém z nás...