Ten "landšmíd" se dal tenkrát dokonce i nakrájet na kolečka a opéct. S brmborem a cibulkou, jejda. Dneska je to mleté něco, co se vám hned rozpadne. Ještě vzpomínám na poctivou vepřovku, maso zalité sádlem a rosolovitou šťávou, oblíbené jídlo na vandrech. Dalo by se vzpomínat asi hodně dlouho na různé potraviny. Kdo pamatuje na vynikající limonády v pytlíku s brčkem, podávané na nádražích pikolíky do oken vagonů?

Pokud by chtěl někdo zažít poměrně dobře retro, pak doporucuji mlicnak ve Žďáru nad Sázavou. Chlebíček šunkový za 16, vlašak a feferonkovy do 10, smaženky......

Jinak jídlo je spojeno často s místem nebo příležitostí. jako výběr bych uvedl například v 70 letech nákupy v Novém Jičíně s prodejnou lahůdek Pramen na náměstí v Novém Jičíně. Tam byly ty mléčné jahodové kokteily, potom chutné uzenářské výrobky, jako třeba cigánka - točený salám a salám junior dělaný z masa a ne z masového odpadu jako dnes , paprikový vepřový lalok luxusního lahůdkového provedení, na rozdíl od dnešního vepřového paprikového laloku v Kauflandu, který je spíš trochu opracovaný vepřový odpad. Dnes je na tom místě té prodejny tuším herna nebo něco takového.

Nebo vánoční nákupy v Ostravě, na které jsem byl v dětském věku tahán. Ty se vždy končily v Ostravance, posilněním na cestu domů v bufetu v mezipatří u schodiště zákusky a chlebíčky.

V osumdesátých letech potom vlakové nádraží v Pardubicích, tam byla dlouhodobě za socíku a hodně dlouho potom prodávaná smetanová vanilková zmrzlina, na socialistickou dobu nadprůměrně kvalitní a chutná.

Mimo místo a příležitost bych uvedl "špekáčkovou" játrovku. Teda špekáčkovou jsem ji nazval já. Jedalo se o játrovku nacpanou do plastového futrálu a dělenou motouzem na kusy podobné velikosti jako špekáček, jedna játrovka byla asi 150 gramů. Na rozdíl od dnešní játrovky byla tehdejší játrovka z jater tak z 60 - 80 %, zatímco dnešní prakticky všechny játrovky jsou z jater tak z 20 - 40 %, zbytek je masový pomletý odpad a nastavovací výplňové látky. A na chuti dnešních játrovek a játrových paštik je to poznat. Navíc se tehdy do játrovek nerozpakovali přidávat sádlo, vrstvou sádla byla ta játrovka chráněna před světlem, aby nešedla a tak si člověk mohl vybrat, jestli si na chleba dá sádlo trošku ochucená játrou nebo směs sádla a játrovky nebo čistou játrovku. A tuk, jak známo, chuť zlepšuje.

Já vám, mým krajanům ve staré vlasti, nerozumím. Když jsem v Česku žil, nadávalo se tam unizono na ty hrozné uzeniny...ty zaručené zprávy, že jsou do uzenin napěchovány rozemleté kravské rohy a kopyta a já nevím co ještě. A dnes, protože správný Čech musí nadávat na dnešek a vzývat časy minulé, se nadává na uzeniny a vůbec časy dněšní. Až se to tam u vás zvrcne a budete zase zpět v náruči nějakého usurpátora, budete vzpomínat na časy dnešní. To už máte v genech. Lidi, budte rádi, že máte hojnost a máte co jíst. To nemusí dlouho vydržet!!!

Nojo, člověk byl tehdy mladý. Kilo salámu bylo pořádné kilo salámu a salám byl pořádný, ne jako dnes je kilo salámu. Taky konzerva , třeba ten landšmíd byla pořádná konzerva, ne jako dnes , vedle napříkald salámu Gothaj a Junior, způsob, jak se uzenářská provozovna zbavuje masných odpadů a nadbytečné sójové bílkoviny a strouhanky.

Chlebíčky nejsou památka socialismu, ale je to památka našeho lahůdkářství První republiky. Či snad dokonce českého lahůdkářství za Rakouska Uherska.

Kdybyste chodil ke mě do školy, jistě byste slyšel o lahůdkařství Paukert, ovšem to neznamená, že chlebíček nepatřil k trachtacím osmdesátých let. Mějte fajn neděli....

Díky všem za opět bezva diskuzi a přeji pěknou neděli, něco dobrého do žaludku a co nejvíc lásky...

Sic v době husákovské jsem byl již táta od rodiny, přesto ani mně nejsou vzpomínky ani na ony doby až tak cizí

díky Filipe za kulinářskou nostalgii

Vnuky jsem zprvu pobavil, když jsem přinesl výborný Gothaj z Globusu,( ten "jejich" z ivanovického Globusu je opravdu výborný " ), nakrájel cibuli, polil trochu zředěným octem a požitkářsky vychutnával. Po tom, co první ochutnal už mi toho moc nezbylo. Prostě vnuci pochopili, že mnohé z prehistorických receptů je nejenom k jídlu, ale i k pochutnání

PS. Už také pochopili, proč si dávám do sklenice tvarůžky s cibulí a dalšími přílohami zalité pivem uzrát za okno. Nejprve to bylo hrozně fuj a teď když k nám přijdou mi na ně dva chodí......pro vnučku je to pořád fuj!

Jahodový koktejl!

V mlíčňáku do omláceného porcelánového půllitru. Bože ...

JInak má největší nostalgie jsou chipsy. U nás na malém městě byly v jediné prodejně "polystyrenové" chipsy, narozdíl od těch dnešních ale mastné. Dodnes si vybavím tu specifickou chut.

Ten koktejl byl boží